Noci

Vánoční cukroví

Doma všechno krásně voní,
a ta vůně napoví,
že Vánoce přicházejí
a peče se cukroví.

Všichni při tom pomáhají,
voní cukrem, vanilkou,
dětem se pak v noci snáší
krásný sen nad postýlkou.

Jahodová pohádka

Kdysi dávno, když na Zemi ještě neřádilo tornádo zvané civilizace, rostl na jednom místě les. Od obzoru k obzoru, nesmírně obrovský les. Žila v něm spousta zvířat a stromů, ale přeci jen převládaly jahodovníky. Tento les by se nám, lidem, zdál docela obyčejný, ale vládl magickou silou. Vládce tohoto lesa spravoval svou říši spravedlivě a moudře. Vše zářilo štěstím, ale to nemohlo trvat věčně.

Pověst o kostlivci na staroměstském orloji

Ze všech postav na radničním orloji se vždycky nejvíce vyprávělo o kostlivci; nejspíš to bylo tím, že vzbuzoval největší hrůzu a proto mu lidé přikládali podivnou moc i schopnost věšteckou.

Vyprávělo se o něm, že když se na dlouhou dobu pokazí, přicházejí na český národ těžké časy a kostlivec jim dává znamení prvním kývnutím hlavy. Jeho moc může zmařit jen chlapec narozený v novoroční noci; jakmile se orloj uvede po dlouhé přestávce znova do pohybu a v půlnočním čase kostlivec poprvé kývne, vyrazí chlapec od Týnského chrámu a poběží přes celé náměstí k radnici tak rychle, aby doběhl k …

Nešťastná třináctka

V napoleonských válkách přenocovalo v Bakově oddělení vojáků. Důstojníci se bavili v hospodě U Kettnerů hrou v karty a vyprávěním z válečného tažení. Jeden z nich, pitím rozjařený, zvolal: “Je nás 13, to je nešťastné číslo, dojdu na hřbitov pro čtrnáctého!” Ostatní pochybujíce o jeho statečnosti, vsadili se, zdali úkol vykoná. Důstojník vyšel do tmavé noci na blízký hřbitov, vzal z umrlčí komory nebožtíka a donesl do společnosti, kde mrtvole připíjeli. …

Miltonovo tajemství

Kniha vypráví příběh chlapce jménem Milton, kterého na školním hřišti napadl starší a větší kluk. Miltona se zmocní obavy z každého dalšího dne ve škole. Přestože si vůbec neví rady, nikomu nic neřekne, ani svým rodičům a prožívá velmi těžké chvíle sám se svým strachem… …

O kolečkách na louži a nešťastných žížalách

Dneska chci psát o tom, proč bychom měli s dětmi chodit ven za každého počasí. A trochu tápu, kde je ten správný konec, za který to vzít.

Tak tedy: chodit ven se musí. To ví každý. Aby byly děti na čerstvém vzduchu, aby se mohly proběhnout a vyřádit, aby tolik nezlobily, daly doma pokoj a v noci dobře spaly. Souhlasíte? Ale chodit ven za každého počasí? To jako i v dešti? Nebo když je mlha? Cože? Vždyť budou mokré a špinavé. A nastydnou!

Přejít nahoru