Toho

Kroužek a Proužek (4/5)

Proč se Proužek jmenuje Proužek

V Polici nad Metují bydlel malý kluk. Jmenoval se Jára. Ten Jára si vůbec nehrál s hračkami ani s kamarády. On nechodil ani ven. Pořád totiž seděl u počítače, kde hrál hry. Nejraději měl takové, kde se hodně střílí, jsou tam samí roboti a bojovníci. Nebo koukal na televizi. Na pirátské a strašidelné filmy. Pohádky a Večerníček, to ho vůbec nezajímalo.

Obr

V jedné daleké zemi, hluboko v lese, žil v jeskyni veliký obr. Bylo tu celkem živo, všude plno zvěře, každou chvíli sem zavítali lidé. Tak to šlo nějaký čas, až někdo z lidí velkého obra zahlédl. Pověst o něm se rychle rozkřikla, lidé se začali bát a lesu se každý obloukem vyhnul. Dokonce i zvířata jakoby se před ním schovávala.

Blansko: Stráž svatého Martina

Blansko s nejbližším okolím od nepaměti patřívalo olomouckému biskupovi. Není divu, že tento nejvyšší církevní hodnostář na Moravě dbal na to, aby zvláště na jeho vlastních statcích byly věci náboženské příkladně vedeny. Z toho důvodu se také zasloužil o postavení kostela v Blansku jako jednoho z prvních v kraji, a to po dlouhých a složitých sporech s brněnským knížetem Vratislavem, který si na Blansko činil nárok, a proto …

Marnivá žába

Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla zírat celé hodiny a také to dělala. Natáčela se zepředu, prohlížela se zezadu, otáčela se jak holub na střeše – doprava a doleva. Špulila pusu, poulila do zrcadla oči, dokonce v zrcadle prohlížela svůj jazyk. Zrcadlo div z toho všeho prohlížení neprasklo. Přátel si nevšímala. Ostatně, k čemu by jí nějací byli, když si vystačila jen se zrcadlem. Zvířátek si nevšímala, ani si s nimi nehrála, prostě jen zírala do zrcadla. Většina zvířátek nad tím mávla rukou a žabku ze svých her vynechala.

Lidová pověst O velmistrovi Janu Kašparu Ampringena

Zámek, město i panství bruntálské získali po bělohorské porážce Němečtí rytíři od pánů z Vrbna, kteří vedli odboj proti císaři Ferdinandovi II. a byli za to přísně – i na hrdle – trestáni. Za vlády Německých rytířů se na Bruntálsku (jako všude jinde) rozšířily ty nejohavnější pověry, a jednou z nich zachycuje naše povídání: …

O založení nové Plzně

Když Schiebl sbíral pověsti o založení Nové Plzně, nalezl v archivu Národního muzea v Praze vzácný rukopis Kašpara Ladislava Stehlíka /1571-1611/. Rukopis obsahoval zápis podle vyprávění plzeňského měšťana Jakuba Stehlíka, narozeného roku 1480, který o založení Nové Plzně slýchával od svého otce Bartoloměje a od své báby Markéty. Ještě než Jakub Stehlík roku 1585 zemřel ve věku 105 let, zapsal jeho vyprávění Kašpar Ladislav Stehlík takto:

Lžička plná cukru

Lžička plná cukru…
… oslaďte si výchovu zábavou a fantazií!
(Sabine Bohlmannová )
150 praktických rad a nevšedních triků při výchově dětí

Mámina kuchařka osvědčených receptů zní:
vezmete špetku kreativity, hrst radosti, spoustu trpělivosti a fantazie… a hlavně kupu lásky

Čarodějnice z Blanska

V malé chaloupce v Blansku žila před lety jedna stará žena, o které všichni říkali, že je čarodějnice. Nebyla však zlá, mnohým lidem dokonce i pomohla. Jednou se mladé ženě co bydlela v sousedství, ztratily docela nové botky. Byla z toho velice smutná, vždyť takové krásné boty, to je celé jmění. Ráno, když vyšla před domek, potkala sousedku čarodějnici a ta se jí ptá: „ Copak, děvče, že už od rána jdete taková zamyšlená?“ Žena jí tedy o svém …

Pověst o brněnském draku

Často se říká, že brněnského draka buď dovezli ze svých výprav křižáci, a nebo že ho pánům z radnice daroval turecký sultán. Samotní brňané jsou ale skálopevně přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl, ale že žil kdysi u řeky Svratky, kde měl svoji jeskyni.

Trápil obyvatele široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili …

Přejít nahoru