|
Rubriky » témata |
Toho Archives - Strana 3 z 5 - Předškoláci - omalovánky, pracovní listy
Proč se Proužek jmenuje Proužek V Polici nad Metují bydlel malý kluk. Jmenoval se Jára. Ten Jára si vůbec nehrál s hračkami ani s kamarády. On nechodil ani ven. Pořád totiž seděl u počítače, kde hrál hry. Nejraději měl takové, kde se hodně střílí, jsou tam samí roboti a bojovníci. Nebo koukal na televizi. Na pirátské a strašidelné filmy. Pohádky a Večerníček, to ho vůbec nezajímalo.
V jedné daleké zemi, hluboko v lese, žil v jeskyni veliký obr. Bylo tu celkem živo, všude plno zvěře, každou chvíli sem zavítali lidé. Tak to šlo nějaký čas, až někdo z lidí velkého obra zahlédl. Pověst o něm se rychle rozkřikla, lidé se začali bát a lesu se každý obloukem vyhnul. Dokonce i zvířata jakoby se před ním schovávala.
Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla zírat celé hodiny a také to dělala. Natáčela se zepředu, prohlížela se zezadu, otáčela se jak holub na střeše – doprava a doleva. Špulila pusu, poulila do zrcadla oči, dokonce v zrcadle prohlížela svůj jazyk. Zrcadlo div z toho všeho prohlížení neprasklo. Přátel si nevšímala. Ostatně, k čemu by jí nějací byli, když si vystačila jen se zrcadlem. Zvířátek si nevšímala, ani si s nimi nehrála, prostě jen zírala do zrcadla. Většina zvířátek nad tím mávla rukou a žabku ze svých her vynechala.
Mámina kuchařka osvědčených receptů zní:
Trápil obyvatele široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili Celý článek » |
Doporučujeme navštívit
|
Články » Poslední komentáře