Waldorfská pedagogika

Těžko bychom hledali další věhlasnější alternativní pedagogický směr, jakým je právě waldorfská pedagogika. Waldorfská pedagogika je nejrozšířenější typ alternativní školy, vznikající na bázi reformního pedagogického hnutí, které v současné době existuje téměř ve všech vyspělých západoevropských zemích. Tyto školy u nás propaguje Antroposofická společnost a České sdružení pro waldorfskou pedagogiku.

Zakladatelem školy waldorfského typu byl rakouský filosof a pedagog Rudolf Steiner, který vytvořil filosoficko-pedagogickou soustavu o výchově člověka. Tato jeho koncepce je nazývána antroposofie. Pro vhled do jeho filosofie je třeba si uvědomit, jak všestranou osobností Rudolf Steiner byl. Steiner zasahoval do mnoha oborů lidské činnosti, přestože je znám zejména v souvislosti s filosofií a pedagogikou. Podobně proslul i v oblasti tzv. antroposofické medicíny, která je rozšířená hlavně v německy mluvících zemích. Steinerova antroposofie zasahuje do umění a dokonce i do zemědělství. Obecnou všestranost tedy koncipoval také do výchovy a vzdělávání (na tomto místě stačí za připomenutí i Komenského myšlenka “pansofie” – vzdělávat všechny ve všem celoživotně).

Steiner jako stoupenec Nietzchovy filosofie viděl cíl vývoje v nadčlověku dokonale rozvinutém fyzicky i morálně, tvůrčím a svobodném. Hledání hybných sil světového vývoje přivedlo Steinera k teosofii jako učení, které usiluje o bezprostřední nazírání Boha a světového tajemství. Toto učení v sobě zahrnuje ideje platónské, mysticko-křesťanské a budhisticko-hinduistické, předpokládá nesmrtelnost duše, její převtělování (reinkarnaci) a působení osudu (karmy) v životě každého jedince.

Z této filosofie pramení Steinerovo pojetí výchovy, která má jedinci poskytnout maximum svobody k rozvoji individuálních vnitřních sil a schopností, jimiž by přispěl k vytvoření nové společnosti. Steiner proto odmítal státní školu, požaduje volnou školu orientovanou všelidsky, prosazuje co největší žákovskou samosprávu, zdůrazňuje iniciativu žáků a uplatnění tvůrčích a pracovních vyučovacích metod. Jeho pedagogické směřování vyjadřují slova ” Pedagogika je vzato od základu láska k člověku vyvěrající z poznání člověka a přinejmenším na tom by měla být vybudována”

Na principech antroposofické filosofie vzniká v roce 1920 u waldorfských cigaretových závodů ve Stuttgartu první tzv. waldorfská škola, která brzy našla své pokračovatele. Dnes mají školy mnoho podob v závislosti na místních poměrech, požadavcích a možnostech. Myšlenky waldorfské pedagogiky začínaly přejímat školy i mateřské školky. Některé školy mají třídy pro děti s poruchami učení nebo postižením. Pro současné waldorfské školy platí opravdová různorodost i v oblasti správy a řízení podle místních podmínek a okolností.

Z hlediska pedagogické koncepce se dají waldorfské školy popsat následovně:

  • Výchova a vzdělávání ve waldorfské škole jsou plně podřízeny tomu, aby podporovaly a rozvíjely aktivitu dětí, jejich zájmy a potřeby. K tomu je přizpůsobena didaktická koncepce výuky.
  • Učitelé waldorfských škol jsou “svobodní” v tom smyslu, že nejsou vázáni osnovami tradičního typu a plánují výuku ve spolupráci s žáky a částečně i s rodiči. Značný vliv ve waldorfské škole se přisuzuje náboženské výchově v duchu křesťanské morálky.
  • Waldorfské školy jsou netradičně řízeny. Za vedení školy neodpovídá ředitel, ale celý učitelský sbor v těsné spolupráci se sdružením rodičů, učitelů a přátel waldorfského hnutí v daném místě. Waldorfské školy jsou soukromé školy v tom smyslu, že rodiče žáků platí určité “školné”, ovšem část rozpočtu je hrazena ze státních či jiných zdrojů.

Cíle skutečně pojaté waldorfské pedagogické soustavy se odrážejí i v architektonickém utváření školy a při tvorbě učebních pomůcek, kdy se upřednostňuje přírodní materiál (dřevo, textil, hedvábí..). Vychází z představy, že všechny přírodní materiály jsou zdrojem životní energie, kterou člověk potřebuje načerpat z vhodně upraveného prostředí.

Obsah učiva je rozdělen časově do určitých časových bloků – tzv. epoch, ve kterých se děti zabývají soustavně po určitou dobu týmiž “předměty”. Důraz je kladen i na estetickovýchovné a pracovní předměty. Děti se setkávají i s činností, která není ve standardních školách zcela běžná. Jde např. o zeměměřičství, zahradnictví, tkaní a pletení.

Na waldorfské škole má zvláštní a zcela nezastupitelné místo mezi terapiemi eurytmie. Eurytmie je pohybové umění, které v sobě zahrnuje řeč i hudbu, prostorové formy, gestikulaci a barvu. Další význam se přikládá slavení svátků, které vycházejí z přírodních tradic (vítání jara, příchod zimy, slunovrat).

U žáků waldorfských škol, kteří zde plní již svoji povinnou školní docházku, neexistuje zkoušení tradičního typu. Učitelé vydávají na konci školního roku vysvědčení formou písemného vyjádření, který popisuje dosavadní stav dosažených vědomostí a dovedností. Snaží se ukázat, čeho žák dosáhl v porovnání s předchozím obdobím, kam došel a jaký udělal pokrok.

V České republice pracuje podle waldorfské pedagogiky několik školských zařízení. Jde o mateřské školy, základní školy, střední školy i speciální školy, které vzdělávají děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

Pro zajímavost uvadím seznam mateřských škol v ČR, které se ke waldorfskému odkazu hlásí :

  • Waldorfská třída MŠ Karlovy Vary
  • Waldorfská třída MŠ Klatovy
  • Waldorfská třída MŠ Sedmikráska Příbram
  • Základní škola Svobodná, Písek
  • Waldorfská MŠ Turnov
  • Základní škola waldorfská Semily
  • Waldorfská třída MŠ Žďár nad Sázavou

Protože se jedná o opravdu rozsáhlé téma, které překračuje rámec tohoto článku, doporučuji zájemcům o hlubší vhled do této problematiky, literaturu uvedenou v pomocných zdrojích.

Zdroje:

  • Jůva, V., Svobodová, J. Alternativní školy. Brno: Paido, 1996.
  • Rýdl, L. Alternativní pedagogická hnutí v současné společnosti. Brno: vydáno vlastním nákladem, 1997
  • Valenta, M. Waldorfská pedagogika a jiné alternativy. Olomouc: UP, 1993
  • Grecmanová, H., Urbanovská, E. Waldorfská škola. Olomouc: HANEX, 1997
  • www. antroposofickaspolecnost.cz

Leave a Reply

Přejít nahoru