Pohádky




2014 11.04

Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštěp se svou zlou ženou a macechou jeho dětí – Jeníčkem a Mařenkou.

Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se nelíbilo hlavně maceše, a tak jednoho dne spustila: „Čtyři se tu neuživíme, půjdeme zítra do lesa a děti tam necháme.“ Drvoštěp nechtěl, ale macecha do něj tak dlouho hučela, až ho udolala. Jenže nevěděli, že to všechno slyšel Jeníček s Mařenkou. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. Celý článek »

publikoval(a)


2014 11.04

Byl jednou jeden malý Smolíček pacholíček a ten bydlel u jelena, který se o něj staral. Vždy, když chodil jelen na pastvu, varoval Smolíčka, ať nikomu neotevírá. Smolíček vždy poslechl. Jednou, když se zase jelen pásl na pastvě a Smolíček zůstal sám doma, ozvaly se za dveřmi líbezné hlásky:

„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme.“

Smolíček ale poslechl jelena a neotevřel. Když se vrátil jelen z pastvy, všechno mu vyprávěl. Jelen pravil: Celý článek »

publikoval(a)

2014 09.04

Žili, byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu, která mu po čase vyrostla a byla převeliká.

Snažil se ji vytáhnout. Tahal, tahal, Celý článek »

publikoval(a)

2014 09.04

V jedné chaloupce žila koza se svými kůzlátky. Jednoho rána šla koza jako obvykle na pastvu. Když odcházela, varovala malá kůzlátka: „Kůzlátka, děťátka, já jdu na pastvu, abych měla pro vás mlíčko, ale vy buďte hodná a nikomu neotevírejte. Mohl by přijít vlk a všechny vás sežrat.“

Za okny ale kozu slyšel vlk a rozhodl se, že na kůzlátka vyzraje a sežere je. Proto počkal, až koza odejde a potom zaťukal na dveře. „Kůzlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Ve vemínku mlíčko nesu, v hubě voděnku a na rohách travičku.“ Celý článek »

publikoval(a)


2014 09.03

Za vysokými horami, hlubokými lesy a strmými skalisky, v cizí, dálné zemi bydlela kdysi spokojená medvědí rodinka, která si postavila v jedné opuštěné zahradě pěkný domeček.

Táta medvěd s mámou medvědicí v něm společně vychovávali dvě medvíďata, malého Brumlu a jen o malinko větší medvědici Mášu. Obě medvědí dětičky rostly rychle jako z vody a činily rodičům jen samou radost. Jenomže osud k nim byl nemilosrdný a tak se stalo, že o svou medvědí maminku nečekaně přišli. Ubohé děti i chudák táta medvěd tak zůstali v domečku opuštěni a jen nevalně se jim bez maminky žilo.
Celý článek »

publikoval(a)

2014 05.01

Skončila dlouhá, krutá zima. Žluté sluníčko se vesele usmívalo a na dveře začalo ťukat jaro. V roztávajícím sněhu se objevily první květy sněženek. Ptáčkové zvesela poletovali a připravovali se na svůj každodenní zvučný zpěv. Lidé se radovali, že už konečně začne jaro, kdy teplé sluníčko rozjasní a zlatem ozáří celou krajinu. Všude na zemi se začal probouzet život a veselé sluníčko se spokojeně projíždělo po obloze ve svém zlatém kočáře. I ono se na příchod jaro už moc těšilo a tak bylo konečně zase šťastné. Jenomže právě tato jeho radost, štěstí a spokojenost jej uspokojilo natolik, že ze samého potěšení jednou večer, když začalo zapadat za hory a chystalo se k spánku usnulo tak sladkým a tvrdým spánkem, že dočista zaspalo!
Celý článek »

publikoval(a)

2013 30.11

Na paloučku žil zajíček Hopsálek, byl moc pilný a pracovitý. Sbíral si jídlo a spravoval domeček. Na té samé mýtině žila také liška Zrzka. Ta však byla moc líná na to, aby se o něco starala. Týden nejedla, zhubla, pak šla k zajíčkovi Hopsalkovi.
Celý článek »

publikoval(a)

2013 21.11

Byl jednou jeden bagr, který každý den pracoval. Pracoval na stavbě, kde byla špína a prach, proto jej každý den navečer umývali. Když večer lidé chodili domů, obdivovali jeho krásný žlutý lesk zářící v podvečerním sluníčku.

„Koukněte, jak je krásný!“ vzdychali lidé.
Celý článek »

publikoval(a)

2013 17.11

Byla jedna matka a ta měla dvě dcery. Jedna byla vlastní – Holena, druhá nevlastní – Maruška. Matka měla radši vlastní dceru, a tak těžce nesla, že Maruška roste do krásy, zatímco její vlastní dcera Holena krásy moc nepobrala.

A jak to tak bývá, byla právě Maruščina krása důvodem k tomu, aby jí její nevlastní sestra i matka ubližovaly.
Musela doma všechno dělat – starat se o domácnost, o domek i o domácí zvířata. Macecha s nevlastní sestrou nedělaly nic, jen stále Marušce ubližovaly. Ta ale i přesto stále rostla do krásy. Byla krásnější a krásnější a macecha a Holena stále víc zuřily.
Jednoho lednového dne povídá Holena: Celý článek »

publikoval(a)

2013 08.11

Na stráni pod lesem se jednoho dne narodil zajíček. Máma zaječice byla tuze pyšná na svého malého zaječího kluka. Jenomže tento náš zajíček byl maličký a strašlivě stydlivý.
Jak rostl, byl stydlivější a bázlivější. Pokaždé, když uslyšel v lese šramot, vyděsil se tak, že se schovával za zády své zaječí mámy.
„Neboj se, ušáčku.“ Říkávala mu. „To nic není.“
Jenomže zajda se stále bál. Když zapraskala halouzka, nebo taky když spadla ze stromu šiška.
Celý článek »

publikoval(a)