Stolař vždycky ve své dílně
Stolař vždycky ve své dílně
opracuje dřevo pilně.
Vyrobit stůl trvá chvilku,
když si vezme hoblík, pilku.
Stolař vždycky ve své dílně
opracuje dřevo pilně.
Vyrobit stůl trvá chvilku,
když si vezme hoblík, pilku.
Chcete novou halenku?
Zavolejte švadlenku.
Když má látku, jehlu, nit,
může ihned začít šít.
Míč, míč, míč,
vesele si poskakuje,
odráží se, vyskakuje.
Míč, míč, míč,
hop a už je pryč.
Přiletěla vrána, sedla na trní,
přiletěla druhá, sedla vedle ní.
a ta třetí na špičku,
zazpívala písničku.
Nejznámější stopy zvířat. Podle stop můžete jednoduše poznat mnoho zvířat. I když se stopy těžko hledají, máme velkou šanci najít alespoň jednu, nepoškozenou stopu a když už ji najdeme, tak bychom měli vědět komu patří.
Levá ruka, pravá ruka,
do dlaně si prstík ťuká.
Pěsti, lokty, ramena,
hlava, břicho, kolena,
čelo, brada, nos,
Honza chodí bos.
Únor bývá v roce druhý
nosí mrazu, větru dost.
V únoru se snížek sype
hlavně dětem pro radost.
Marnotratný čolek
šel si koupit stolek.
A že chtěl mít doma luxus,
ke stolku si koupil ubrus.
Když pak přišla návštěva,
neměl ani na chleba.
Autorka říkadla: Marie Vodičková
www.hupky-hupky.cz
Byli jednou psí maminka a psí tatínek a těm se narodila tři roztomilá štěňátka. Nejstarší pojmenovali Lesan, mladší byla Adélka a nejmladší Broník. Štěňátka rostla jako z vody a jednoho rána jim máma pověděla: „Moji milí, už pěkně ťapete, i to štěkání by bylo docela v pořádku, ale to nám pejskům nestačí. Pořádný pes musí být rychlý jako vítr, přes překážky skákat jako klokan, plazit se jako had a ještě spoustu dalších věcí. Ode dneška budete mít navíc podvečerní cvičení.“
Štěňátka začala reptat: „Cože? Podvečerní cvičení? To nás teda ale vůbec nebude bavit. To my raději čmucháme, hrajeme si a honíme kočky.“ Ale maminka je hned zpražila: „Tak to se milá štěňátka pletete. Ještě vám toho moc schází do pořádného …