Osoby

Cesta domů

Cesta domů daleká,
nikdo tam už nečeká.
Myšlenky se v hlavě rojí,
o mámě i o tátovi.
…

Pod dekou schoulená v klubíčku
Viktorka objímá maličkou Haničku.
Úplněk hlídá jim sladké spaní,
úsměvy rozzáří za svítání.
…

Rodina je okruh lidí, co si do svých srdcí vidí,
jež za jeden provaz táhnou, do ohně za blízké sáhnou.

I když pálí mráz a zebe, spoléháme se na sebe,
za ruku nás s láskou chytí, i když slunce nezasvítí.
…

Naše školka už šla spát,
teď si budu doma hrát.
Máme zase prázdniny,
budu sbírat maliny!
…

Navštívil jsem tetu Majku,
má na stěně balalajku.
Teta na ten nástroj strunný
velmi lehce zahrát umí.
…

Zvony zvoní: cinkylinky.
Kde je Jakub? U maminky!
A co dělá? Hraje si,
potom výská na lesy.

I když jsi měl ještě v bříšku být,
přišel jsi nás už navštívit.

Jak ale moudrá slova praví,
inkubátor, čas, péče lékařů a sestřiček,
moře lásky od vás rodičů to určitě spraví. …

V kočárku si bráška brouká,
z peřinky mu nosík kouká,
modrá očka z čepice,
nejhezčí je z ulice.

Tvoření s básničkou o bráškovi.
Tady jsme kreslili miminko v zavinovačce.
…

A teď hurá mámo, táto, tahle práce stála za to,
za zvuku těch ryčných her, Irenka (jméno dítěte) už umí ER.

Tonda tahá boty. Táto, tahej taky!
Tondo, co to taháš? To jsou, táto, tanky.