Sloni
Bylo jednou deset slonů
byli slyšet na sto honů.
Když šli spolu do obchodu,
troubili si do pochodu. …
Bylo jednou deset slonů
byli slyšet na sto honů.
Když šli spolu do obchodu,
troubili si do pochodu. …
Náš kocourek bělovousek
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání. …
Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé,
než se husa naděje,
než si přečte noviny,
má v zadečku bodliny.
Houpala se s kočkou kočka,
přivíraly slastně očka.
Říkaly si: „Milá paní,
viďte, není nad houpání.“
Prask jim provaz,
jaký div,
skoulely se do kopřiv.
Leze žába po žebříku, (napodobujeme ručkování – lezení po žebříku)
natahuje elektriku, (ruce – pěstičky – odtahujeme a zpět k sobě)
nejde to, nejde to, (pěstičky povolíme, otáčíme dlaněmi – ne)
necháme to na léto. (několikrát tleskneme)
To je ale paráda,
hrajeme si na hada.
Had ocáskem vrtí,
zkusíme to děti.
To je ale paráda,
hrajeme si na hada.
Leží kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Líně leží, líně pije,
je to kapr z Tramtárie.
Je to kapr ze souše,
štěká, ale nekouše.
Ptal se kocour kočky,
zač je kilo čočky.
Kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla.
Marně ji však hledala,
myška se jí schovala.
Bílá husa buclatá
vyseděla housata
Měla žlutý kabátek,
na všední den, na svátek.
Kejhá, štípe, syčí,
na své děti křičí:
pojďte za mnou, poslouchejte,
na vše kolem pozor dejte.
Voda teče, břehy šumí,
housátka už všechno umí.
Nezkušení velbloudi
často v poušti zabloudí.
Chodí proto na procházku
v dlouhé řadě – na provázku.