Kos v trávě
Po trávníku skáče kos,
černý kabát, žlutý nos.
Skáče sem a skáče tam,
skáče ani neví kam.
Po trávníku skáče kos,
černý kabát, žlutý nos.
Skáče sem a skáče tam,
skáče ani neví kam.
Táto,
pohoupej mě na kolínku,
povídej mě ještě chvilku
o tom co jste dělávali,
když jste malí bývávali.
Udělám to také tak,
až já budu velký chlap.
Mámo,mámo povídej
na klíně mě pochovej.
Pohoupej a pohlaď mě,
cítím se tak báječně.
Já tě chytím kolem krku,
ty mě podáš svoji ruku.
Mámo, mám tě tolik rád,
pojď si se mnou chvíli hrát.
Pojď, krtečku, pod si hrát,
s námi je tu každý rád.
Radosti je všude plno,
kde jsou děti, tam je živo.
Poběž rychle do zahrady,
na písku se staví hrady.
Parádnice mezi brouky,
nejkrásnější z celé louky,
červené šatičky s malými puntíčky,
pohoupá se na kvítečku,
hledá totiž osmou tečku.
Krtek dělá tunely
ve čtvrtek i v neděli.
Ryje v parku také v sadě,
nejčastěji na zahradě.
Všude, kde se vyskytuje,
tunel krásný rychle tu je.
Určitě mu to jde snáze,
než se staví metro v Praze.
Ptal jsem se papouška kakadu,
proč točí svou hlavu dozadu.
Že prý musí všude vidět,
nemá prý se za co stydět.
Co vidí si pamatuje,
na všechny pak pokřikuje!
Vše se rychle naučí..
Kdo mu slušnost zaručí?
Vpravo, vlevo, na stranu,
to je tanec pro vránu,
dlouhý krok a krůček krátký
jednou tam a zase zpátky.
Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.
My jsme malé opičky,
máme čtyři ručičky.
Když nám někdo půjčí míček,
umíme s ním věcičky.
Z pravé ruky na levou,
z levé ruky na pravou,
hodíme s ním trochu výš,
šup – a už je za hlavou.