Nešťastné sáně
Jeník měl sáně, sedl si na ně,
pustil se s nimi z vysoké stráně.
Jede jak na koni, že všechny dohoní.
Dohonil, už je v nich, bác – a je po saních!
Jeník měl sáně, sedl si na ně,
pustil se s nimi z vysoké stráně.
Jede jak na koni, že všechny dohoní.
Dohonil, už je v nich, bác – a je po saních!
Po nebi se honí mraky
a jsou černé jako straky.
Už se v dálce zablesklo,
hrom po kraji rozneslo
Co to, děti, kdo to zná?
To je bouřka ohromná.
Šašku, šiško, šašku, šišku, ukaž, kde máš, šašku, bříško.
Šašku, šašku šišatý, šaty máš až na paty.
Pohádka, kterou můžete použít při práci s dětmi, při prožitkovém učení o podzimu.
Na okraji zahrady stál uschlý strom. Celý rok chodil pejsek / kočička, krtek, chlapec, holčička apod./ okolo a nevšiml si ho. Jednou ráno se u něho zastaví a dívá se na něj.“ Jé ten je smutný, vůbec se mi nelíbí.“ Povídá si. Když se tak dívá na ostatní stromy jak se jejich listí krásně zbarvuje je mu toho stromu opravdu líto. …
Medvěd klepe peřinu,
(stoj + lehce se klepeme do zadečku)
už se chystá na zimu,
(stoj + lehce se klepeme do zadečku)
záležet si musí dát,
(stoj + hlava „ANO“)
až do jara bude spát,
(stoj + šeptat)
…
V polovině listopadu vlček kožich šije,
po večerech u lampičky šípkoví čaj pije.
Kvíčala ho pošťuchuje, štípe ho do čumáčku,
špulky nití ožužlává, vypíná mu žehličku.
Ježek mžiká mžiky, mžik – pokaždé jen okamžik.
Ježek mžiká na pažitě, u louže – a také v žitě.
Najdeš-li rampouch v jeskyni, nesmíš na něj sáhnout,
protože bys mohl zchladnout.
Ani jenom na vteřinu, protože bys dostal rýmu.
Autorka: Ida (8 let)