Žába
Žába, kůže kožená, kuňká, že je vážená.
Jenže žabák na ni kuňkne a žába do louže žbluňkne.
Ježek, ježek, ježek měl pět koloběžek.
Každý volal: “Ježku, dej mi koloběžku.”
Žene ježek užovku po pěšině k potoku.
Běží za ní, co jen může, než mu žbluňkne do kaluže.
Vzal si boty kožené, že užovku dožene.
Pekař nosí housky v městě, kominík mu stojí v cestě.
Jdi mi z cesty, kominíku, zabílím tě na nosíku!
Jdi mi z cesty, pekaři, začerním tě na tváři!
Žvatlá želva blažená, že má žemle Božena.
Žampióny, žlutý žloutek, pažitku – to je pochoutek.
Žába žábě ukáže, že prý kuňkat dokáže.
žabák, který v louži ležel, hned k těm žábám kuňkat běžel.
Ježek, ježek, ježatý honem běží do chaty.
Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.
Ježek v žitě na pažitě leží hbitě – důležitě.
Sluníčko zachází za hory,
pasáci pečou brambory.
Sluníčko zachází za kostel,
pasáci lezou na postel.