Sova sedí sama v lese, ve dne spí a nepohne se.
V noci houká: “Vstávej, sýčku!” Potom spolu při měsíčku slídí po lese.
Když se měsíc za les schová, očima si svítí sova, jídlo shánět začíná.
Pak se sýčkem místo spaní zasedají ke snídani. To je hostina!
Kupte rybu! Kolik za ní?
Kolik dáte, milá paní.
Štědrý den je čím dál blíž,
naplňte si rychle spíž!
Všichni kmotři, všechny tety
roztáčejí piruety,
kreslí smyčky do ledu
já to taky dovedu!
Z komína se kouří, večeře se vaří.
Kuchařka si při tom říká: “Pro Mařenku, pro Jiříka,
i pro toho Řehoře, co tam křičí na dvoře.”
Šampióni lyžování
uhánějí z horských strání.
Hurá šupem ze svahu,
Chce to hlavně odvahu.
Na severu blízko pólu,
je ráj ledních medvědů.
Plavou v noci, loví ryby,
klouzajíc se po ledu.
Po pěšině k lesíčku nese lišák mošničku.
Čeká liška s liščaty, co dostanou od táty.
Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku,
že jim našel v houštině žlutou kobližku.
Věda mění staré zvyky,
to je něco pro techniky!
Tenhle klakson, haf, haf, haf,
umí štěkat na pozdrav.
