Sněhulák
Stál sněhulák na šišato,
kdo ho stavěl, může za to.
Bum, sněhulák spad,
budem počítat.
Jedna, dvě, tři, tys to byl,
tys to špatně postavil.
Stál sněhulák na šišato,
kdo ho stavěl, může za to.
Bum, sněhulák spad,
budem počítat.
Jedna, dvě, tři, tys to byl,
tys to špatně postavil.
Vločko, vločko sněhová,
máš očička duhová.
Zatřpytíš se na sluníčku,
a za malou chviličku,
bude z tebe kapička,
zrovna takhle maličká.
Střádej, střádej veveřičko,
po jadérku, po oříšku.
Přijde zima za kratičko,
nebude ti kručet v bříšku.
Bědoval vrabčák na zimu,
škoda, že nemám peřinu!
Zebou mě nohy, studí mě nos,
protože skáču i v zimě bos.
Bruslím, bruslím po ledu,
báječně to dovedu,
nesmím spadnout ani jednou
pojďte bruslit všichni se mnou.
Volá vločku vločka,
ať prý na ni počká,
že neví kam padá,
má zavřená očka.
Snížek padá, čerstvý, bílý,
přibývá ho každou chvíli.
Pusť mě, prosím, maminko,
projdu se jen malinko.
Nazuji si teplé boty,
budu dělat v zimě stopy.
Kdo tu skákal hop a hop,
sníh nám poví podle stop.
Chodila tu zrána,
chodila tu vrána.
Pak tu čtverák zajíček,
otisk čtvero paciček.
Ani bažant nescházel,
taky se tu procházel. …
Sněží snížek sněží
kolem starých věží.
Běž Jiříčku, běž,
přines mi tu věž.
Věž je těžká táto,
na nohou má bláto.
A na hlavě sníh,
sotva bych ji zdvih.
František Hrubín
Obří tělo, mračný zrak,
venku stojí sněhulák;
mráz-li pálí, vítr duje,
sněhulák se pošklebuje:
Dobře tak!