Prosinec
Prosinec k nám přichází, (pomalá chůze)
vůbec nic mu neschází, (pomalá chůze)
sněhu přines dost a dost, (stoj + kruhy podél těla)
dárky dětem pro radost. (stoj + vytleskat)
…
Prosinec k nám přichází, (pomalá chůze)
vůbec nic mu neschází, (pomalá chůze)
sněhu přines dost a dost, (stoj + kruhy podél těla)
dárky dětem pro radost. (stoj + vytleskat)
…
Co to cinká za vesnicí?
kluci jedou po silnici.
Hop koníčku, cinky cinky,
ať jsme doma u maminky.
Venku bude vánice,
kluci už jsou v postýlce.
Jeník měl sáně, sedl si na ně,
pustil se s nimi z vysoké stráně.
Jede jak na koni, že všechny dohoní.
Dohonil, už je v nich, bác – a je po saních!
Medvěd klepe peřinu,
(stoj + lehce se klepeme do zadečku)
už se chystá na zimu,
(stoj + lehce se klepeme do zadečku)
záležet si musí dát,
(stoj + hlava „ANO“)
až do jara bude spát,
(stoj + šeptat)
…
Najdeš-li rampouch v jeskyni, nesmíš na něj sáhnout,
protože bys mohl zchladnout.
Ani jenom na vteřinu, protože bys dostal rýmu.
Autorka: Ida (8 let)
Kupa sněhu kluky láká, postavili sněhuláka.
Sněhulák je veliký, z uhlíků má knoflíky,
pěknou bílou náprsenku, do oken nám kouká zvenku.
V prosinci větříček duje, veverka mu rozkazuje:
Zalétni na kopeček, přines šišky, zvoneček.
Já nachystám košíček plný želé, žemliček,
se sýkorkou Cecilkou ozdobíme stromeček.