Popis: děti stojí ve třech zástupech, drží v ruce stuhu, praporek, drátěnku. Na povel vykročí první trojice, na určeném místě sestaví semafor: dole zelená, uprostřed žlutá, nahoře červená. Na povel vykročí další trojice.
Rubrika: Paměť
Učitelka každému přidělí číslo, aby ho ostatní nevěděli, pak chůze v prostoru a jeho vykrývání (mezi účastníky raději menší rozestupy). Lektor v nestřežený okamžik vyřkne číslo a osoba s daným číslem pomalu padá k zemi (omdlévá). Úkolem ostatních je zachytit osobu a zamezit pádu. Padající musí umět padat, aby si neublížil. Hra má vývoj – postupně si začínáme pamatovat, komu jaké číslo patří, tudíž můžeme včas zasáhnout. Důležité je stejnoměrné rozvrstvení prostoru. Objeví se tendence srocovat se kvůli strachu. Vhodné pro děti od 6 let. Rozvoj kooperace, paměti a postřehu.
Po lese se rozmístí asi 30 různých předmětů. Družstvo je musí najít a zapamatovat si je. Vrátí se zpět a zapamatované předměty zapíše na papír. Stanový se časový limit, po který se budou předměty hledat.
Každý si představí nějakou věc, nikomu ji neprozrazuje a pokusí se pantomimicky ztvárnit činnost spojenou s ní (tzn. neukazuje, jak je věc velká, jaký má tvar, ale co se s ní dělá). Všechny děti chodí po prostoru – když někoho potkají, ukáží si vzájemně pantomimicky každý svoji věc a „předají“ si ji, když potkají někoho dalšího, ukážou mu věc, kterou právě získali (ne už svoji vlastní prvotní věc – tu už předali). Na závěr si všichni sednou do kroužku a představí
Děti se postaví do kruhu a první začne ukazovat například se zatahá za ucho. Všechny děti v kruhu to po něm zopakují. Pokračuje další dítě po jeho levici. To například řekne “já mám hlad” a všichni to po něm opět zopakují. Takto pokračují dokud se všechny děti nevystřídají. Vhodné pro děti od 4 let. Rozvoj kooperace, paměti a zrakového vnímání.
Michael Novotný, učitel MŠ
Michael Novotný, učitel MŠ
- velikonocni vajickove pexeso (PDF pro tisk)
- velikonocni vajickove pexeso (DOC pro úpravy)
Byl krásný slunečný den. Stébla trávy na louce se hýbala ve větru a obyvatelé louky se sešli tak, jako každý den ve stínu nízkých břízek na okraji louky aby si poslechli příběh, který na svých cestách po nebi zažilo sluníčko. Všichni obyvatelé louky poslouchali se zatajeným dechem, nikdo se ani nepohnul. Mravenci, včelky, květiny, ptáčci, zajíčkové, veverky, no prostě
Michael Novotný, učitel MŠ