Pohádky

Barevný podzim svým chladivým dechem naznačil zvířátkům, že je čas si nasbírat potravu na zimu.
Všechna zvířátka se radostně pustila do hledání a sbírání potravy. Jen medvěd se stále potuloval a žádnou potravu nehledal.
Zvířátka mu domlouvala: „Medvěde, hledej si potravu na zimu, jinak budeš mít hlad!“
Ale medvěd jim vždy pyšně odpověděl: „ Hleďte si svého, umím si poradit i bez vaší hloupé rady.“
…

Lenoch k talíři natáhne ruku, k ústům ji už nezvednePokračovat ve čtení »

V domečku u lesa bydlela stará babička se svým kocourkem Mourkem. Mourek, stejně jako babička, už nebyl nejmladší, ale na myšičku ještě někdy dostal chuť.

Myšky Klárka, Lenka a myšák Bob nebyly v domečku v bezpečí. Všechny myšky byly mlsné, hlavně když babičce ve spíži voněl sýr. Jednou povídá myšák: „Zajdeme si do spíže na voňavý sýr.“ A tak myšky šly. Kocourek předl babičce na klíně a myšky při výpravě za sýrem nikdo nerušil. Měly štěstí, babička zapomněla dovřít dveře spíže, takže mohly bezpečně vklouznout dovnitř.
…

Kdo seje vítr, sklízí bouřiPokračovat ve čtení »

Daleko, předaleko a kdoví, jestli ne ještě o kus dál, žil kdysi velice mocný čaroděj, který se jmenoval Krutoděj. Nejenže byl tuze zlý, krutý a ke všem nemilosrdný, byl také šíleně ohyzdný a to tak, že svou ošklivostí vystrašil úplně každého až téměř k smrti. Byl postrachem všech živých a sám čaroděj to o sobě moc dobře věděl. Snad právě proto se po určité době převtělil v černožlutého papouška a jen v téže podobě vlétal mezi všechen lid a svou pravou tvář už nikdy nikomu neukázal.
…

Čaroděj KrutodějPokračovat ve čtení »

Jednoho letního rána rozkvetly dvě krásné růže. Ta s červenými okvětními plátky se jmenovala Maruška, ta s bílými okvětními lístky si říkala Janička. Růžičky si rostly ve svých květináčích. Byl večer a růžičky si popřály dobrou noc.

Najednou břink. Hromy a blesky. Začal liják, který růžičky probudil a vylekal. Neměly se kde schovat, jak uchránit své okvětní lístky, a tak byly mokré až po kořínek. Najednou Janička uviděla pootevřený skleník a rychle se do něho schovala. Zavřela dveře a nikoho k sobě nepustila.
…

Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebemPokračovat ve čtení »

Před mnoha sty lety lidé koně ještě neznali a místo nich používali na práci jen zebry.Nebyly to však takové zebry, jaké dnes jistě všichni znáte ze zoologických zahrad či z obrázků, nebo ze záběrů z Afriky.

Tehdejší zebry byly jen čistě bílé, jako čerstvě napadlý sníh a neměly na sobě, ani jeden jediný černý proužek, natož pruhy po celém těle.
…

Zebří pohádkaPokračovat ve čtení »

Bylo jednou jedno krásné nové autíčko. Mělo červený lak, který se na sluníčku krásně leskl.  Autíčko umělo rychle jezdit a jeho motor měl nádherný zvuk, a tak si to autíčko řeklo: „Proč bych mělo poslouchat takové hloupé a škaredé dopravní značky, které neumějí nic jiného než stát u silnice? Vůbec mě ty hloupé značky nezajímají! Nechci o nich nic vědět, nebudu se je učit, vždyť i bez nich umím krásně jezdit!“  …

O neposlušném autíčkuPokračovat ve čtení »

Byla jednou jedna krásně urostlá lvice, která se jmenovala Eleonora. Narodila se v africké, divoké přírodě, kde se jí už odmalička tuze dobře žilo a byla tam doposud vždycky šťastna.

Čím však byla starší, tím více toužila mít malé mláďátko. Často sedávala na svém oblíbeném skalnatém pahorku uprostřed travnaté savany a pozorovala ostatní lvy. Tolik záviděla všem lvicím jejich krásná, malá lvíčata a zoufale si přála stát se také takovou šťastnou lví mámou, ale neměla tolik štěstí, jako ty ostatní lvice a po svých lvíčatech tak toužila celé roky marně.
…

Příběh lvice EleonoryPokračovat ve čtení »

Za patero horami, čtvero řekami, třemi kopci, dvěma lesy a jednou loukou se pyšní kytičkami posetý ovocný sad, v němž stojí krásný, pestrobarevný domeček zvaný včelín, kde mají společné bydlení všechny včeličky.

Jednoho dne kolem letěla vosa Vanesa, která na něm mohla oči nechat.

„Pane jo, to je mi krásný včelí domeček! Tam se musí včeličkám dařit, jen co je pravda! Ach jo, pročpak jen my vosy nemáme také takový, vždyť mě se v tom našem hnízdě v zemi vůbec nelíbí,“ povzdechla si smutně vosička. Nebyla to rozhodně jen tak nějaká, obyčejná vosa, vždyť tak hodnou, milou a pilnou vosičku znal opravdu jen málokdo. Nikdy nikoho nepopíchala. Stále jen obdivovala snahu a píli všech včeliček a netoužila po ničem jiném, než se stát právě jednou z nich. Každý den pozorovala včeličku Bzučku při práci na květech a krátce nato se spolu seznámily. Brzy se z nich staly dokonce dobré kamarádky a teprve pak se vosa Vanesa osmělila a pověděla včeličce:
…

Pohádka vosy VanesyPokračovat ve čtení »

Sedmiletá Helenka seděla ve svém pokoji a okusovala tužku, kterou měla psát domácí úkol. Bylo to povídání na téma Moji přátelé. Helenka při vzpomínce na své kamarády posmutněla. Všichni zůstali v Praze na sídlišti, ve staré škole…

Sem, do malého městečka k babičce se přestěhovali s maminkou a tatínkem až letos o prázdninách. Rodiče nechtěli nechat babičku samotnou ve velkém starém domě. Babička nebude sama a dcerka bude vyrůstat na zdravějším a klidnějším místě, než jakým je panelové sídliště ve velkoměstě. Helenka se na babičku moc těšila, měla ji moc ráda a městečko se jí také líbilo. Z prázdnin zde, měla krásné vzpomínky…
…

Princezna z oříškuPokračovat ve čtení »