Kdysi dávno žil v kovárně u lesa kovář Matěj. Se svojí ženou měli jediného syna Honzu. Honza byl mladík pohledný a leckterá dívenka se za ním poohlédla. Při muzice holky v kole proháněl a hlavy jim pletl. Ale jak říká jedno moudré pořekadlo:
„Co po pěkném taléřku, když na něm nic není?“ Honza byl totož také líný a domýšlivý povaleč, který si ničeho nevážil a práci se vyhýbal. Svým rodičům dělal jen samé trápení.

Jednoho dne se rozloučil s maminkou a tatínkem a že si jde své štěstí do světa hledat. Marné bylo lamentování a domluvy rodičů, aby k rozumu přišel a začal si vážit toho co má! „Snad ve světě k rozumu přijde!“, povídá uplakaná kovářka svému muži, když se jim Honza ztratil v dálce za lesem. …

Jak hloupý Honza k rozumu přišelČíst více »

Za dávných dob žil v malém městečku ševcovský tovaryš Honza. Bylo jich doma tucet dětí a nejstarší Honza se musel těžkým životem sám prokousávat jako skývou suchého chleba. Otec ho proto poslal do města ke strýci Vávrovi, vyučit se ševcovskému řemeslu, aby těch hladových krků z jejich chaloupky trochu ubylo. …

Jak švec Honza o smůlu přišelČíst více »

Jednoho slunečného rána si chystal zajíc snídani.
I šel kolem okolo jeho přítel ježek, který mu řekl: „Zajíci, už jsem dva dny nejedl, nemohl bych si k tobě přisednout a nasnídat se?“

Zajíci to nevadilo a pozval ježka ke stolu. Snídani si pořádně vychutnali, protože zajíc měl čerstvé zelí a červené jablíčko. Po snídani musel zajíc pracovat, a tak šel ježek domů. …

V nouzi poznáš příteleČíst více »