Cestou do školy na nástupním ostrůvku tramvaje se desetiletá Terezka každé ráno choulí do bundy a z deštníku kolem ní tečou proudy vody. V takových nevlídných chvílích se v duchu vrací o pár měsíců zpátky, pryč z mokrého studeného města do slunečných letních dnů strávených mezi kamarády na letním táboře Dětí bez hranic. Jak tam bylo pěkně a jak to všechno rychle uteklo. A to byla letos dokonce na dvou táborech!
…
Ahoj princezno!
Vydej se do světa zámeckých zahrad, kočárů, nádherných šatů a udatných princů! Kamarádky ze zámku ti ukáží, jak počítat, vyzkoušíš si s nimi psaní, rozvineš svůj smysl pro pozorování a procvičíš svůj postřeh.
…
Bylo a možná nebylo – to není důležité. Možná se to stalo, věř tomu nebo ne. Povím ti jeden příběh ze zimních časů. Mrzlo až praštělo a ledový vítr se proháněl po polích. I přilétl do města, kde začal zpívat svou píseň. Lidé v ulicích se ho ptali: „Co neseš větře toulavý?“ „Možná smutek, kdo to ví?“ odpověděl jim vítr. Lidé jen zavrtěli hlavou. Smutek se teď nenosí, Vánoce musí být veselé. Vítr prolétl městem a zpíval u městské kašny. Kolem kašny šla maminka, která za ruku držela děvčátko. …
Blansko s nejbližším okolím od nepaměti patřívalo olomouckému biskupovi. Není divu, že tento nejvyšší církevní hodnostář na Moravě dbal na to, aby zvláště na jeho vlastních statcích byly věci náboženské příkladně vedeny. Z toho důvodu se také zasloužil o postavení kostela v Blansku jako jednoho z prvních v kraji, a to po dlouhých a složitých sporech s brněnským knížetem Vratislavem, který si na Blansko činil nárok, a proto …
Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla zírat celé hodiny a také to dělala. Natáčela se zepředu, prohlížela se zezadu, otáčela se jak holub na střeše – doprava a doleva. Špulila pusu, poulila do zrcadla oči, dokonce v zrcadle prohlížela svůj jazyk. Zrcadlo div z toho všeho prohlížení neprasklo. Přátel si nevšímala. Ostatně, k čemu by jí nějací byli, když si vystačila jen se zrcadlem. Zvířátek si nevšímala, ani si s nimi nehrála, prostě jen zírala do zrcadla. Většina zvířátek nad tím mávla rukou a žabku ze svých her vynechala.
…
…
Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže.
„No, dobrá,“ pravila jednou veverka, „vezmu si tě za muže, ale musíš být hodný.“ Ježek jí z velké radosti vše slíbil. Pozval vlka a lišku za svědky, zajíce za družbu a srnku za družičku. Veverka byla nevěsta a ježek ženich.
…
Dokonči obrázek…
Doplň podle své fantazie…
Vybarvi vhodnými barvami…
Obtáhni obrázky a tvary…
Pusť se do toho!
Jednoduché a zábavné úkoly
usnadní vstup vašeho dítěte do školy.
…
„Zajíček ve své jamce, sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati, hbitě skoč a vyskoč.“
Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.
…
