„Takhle se to dělá,“ poučuje synka matka – vrána: „musíš otevřít zobák a pořádně kráknout.“ Malý rozčepýřený vráňák otevře zobák, ale vyjde z něj jen: „Láááááááá,“ „To snad není pravda,“ bije se matka-vrána křídlem do hlavy a vříská: „ Jediný syn, můj jediný syn a on si zamane, že snad bude slavíkem. Taková ostuda. Taková hanba.“ Malé vráně mělo skoro slzy na krajíčku: „Když… když já to jinak neumím.“ Matka se zamračila a dala vráněti záhlavec levým křídlem: „Jsi lajdák, tím to je.“ A odešla do kuchyně připravovat večeři, přitom si zlostně mumlala pod peří u zobáku.
…

O vráně, která neuměla krákatČíst více »