Ten můj drak bezperák
nosí papírový frak.
A když stoupá pod oblaky,
Teskná hejna nad námi,
neuprchne s husami?
Neuletí,však se vrátí
já ho držím na oprati.

Na provázku,na provázku
pouštím draka na procházku,
celý šťastný vzhůru běží,
až ho v mracích vidím stěží
ale sotva klubko smotávám,
spadne na zem zpět k mým nohám.

To byl krásný dráček,
měl červený fráček,
celý z papíru,
šitý na míru.

Jak letadlo lítal,
kotrmelce metal.

Do mraků a z mraků,
byl první drak z draků.
Teď visí na plátně
v rozbitém kabátě.

Draku, dráčku, leť si vzhůru,
leť až do nebes, jen, mě neodnes.

Malíř jménem podzimek,
přišel do krásného háje.
Příroda, hle, překrásná je!
Kdepak u nás,
kdepak v Praze
Za chytím to na obraze! …

Malíř jménem podzimekPokračovat ve čtení »

Posílám ti draku,
psaníčko až mraků.
Vidíš, co je pole?
Traktor oře pole.
Na traktoru jede Jan,
oře, oře velký lán.
Až zorá meze,
pak nás domů sveze.

Větře, větře, vrať mi draka,
slyším jak tam havran kráká!
Už je pozdě Františku,
pustil se s ním do křížku.

Podzim klepe na dvoře,
javory se chvějí!
Ve strakaté zástěře,
moc se neohřejí.

Letí, letí, je to drak,
letí, letí, do oblak,
na obloze zakrouží
a po výšce zatouží.
Vesele se prohání
jiné dráčky předhání.