Malíř jménem podzimek
Malíř jménem podzimek,
přišel do krásného háje.
Příroda, hle, překrásná je!
Kdepak u nás,
kdepak v Praze
Za chytím to na obraze! …
Malíř jménem podzimek,
přišel do krásného háje.
Příroda, hle, překrásná je!
Kdepak u nás,
kdepak v Praze
Za chytím to na obraze! …
Posílám ti draku,
psaníčko až mraků.
Vidíš, co je pole?
Traktor oře pole.
Na traktoru jede Jan,
oře, oře velký lán.
Až zorá meze,
pak nás domů sveze.
Větře, větře, vrať mi draka,
slyším jak tam havran kráká!
Už je pozdě Františku,
pustil se s ním do křížku.
Podzim klepe na dvoře,
javory se chvějí!
Ve strakaté zástěře,
moc se neohřejí.
Letí, letí, je to drak,
letí, letí, do oblak,
na obloze zakrouží
a po výšce zatouží.
Vesele se prohání
jiné dráčky předhání.
Jeden, druhý, třetí,
vzhůru draci letí.
Smějí se jim ptáci:
Kampak, páni draci?
I ten šprýmař letadlo
za bříško se popadlo:
Kdo dřív, milý draku,
až tam do těch mraků?
Hned bych přijal sázku,
kdyby nedržel mě dole
Honzík na provázku.
Stromy smekli klobouky,
žlutě prší na louky,
v moři spadaného listí,
čvachtám se jak v brouzdališti.
Padá k zemi zlatý list,
vítr si v něm začal číst.
A než přečet všechny listy,
list mu spadl do studánky.
Přes vysoké stromy září slunce,
jak drahokam na korunce.
Muchomůrka v trávě sedí,
Koukněte se, jak si medí.
K podzimu patří také drak,
který vyletí až do oblak.
Žlutá, hnědá, červená,
co to asi znamená?
Je to podzim a s ním ptáci,
do Afriky zas se vrací.
Nám však není ještě zima,
s babím létem je nám prima.
Jestli umíš dobře číst,
strom ti jednou pošle list.
Pošle ti ho po vánku
jako psaní na stránku.
Nebudou v něm písmena,
ani barva zelená.
Jenom vrásky, jenom žluť,
budou šeptat: “Při mně buď,
až zůstanu na zemi
stát s holými větvemi!”