Po prostoru jsou různě rozmístěna imaginární vajíčka (míčky, papírové koule, kaštany apod.).
Počtem je jich o jedno nebo i více méně než hrajících dětí.
Děti se mezi nimi volně pohybují nebo dělají pohyby dle pokynů učitelky.
Jakmile učitelka zvolá: „Zvedni vajíčko!”, všechny děti se snaží pokyn splnit.
To dítě, na které „vajíčko” nezůstalo, vypadává ze hry.
Učitelka odebere další vajíčko a hra se opakuje, až zbude jen jedno vejce.

Děti sedí, nejlépe v kruhu, ale mohou i v řadě nebo kolem stolu.
Učitelka hru začne a přitom říká:
„Byla jedna slepička,
co hledala zrníčka.
Na zahradě místo zrnka
našla žížalu.”Hra pokračuje tak, že úvodní říkanku opakují všechny děti.
Postupně děti jedno po druhém přidávají něco, co slepička našla (např. housenku, hrách, mák, pírko, list,…), a tak se řetězec nalezených věcí zvětšuje.
Úkolem dítěte, které přijde v kruhu na řadu, je, aby samo bezchybně zopakovalo všechna slova tak, jak byla postupně přidávána, a nakonec přidalo jedno slovo.

Hru hrají dvě nebo i více družstev.
Děti stojí v zástupech a soutěží v předávání „vajíčka” (nejlépe menší míček) z rukou do rukou ve vzpažení a to směrem dozadu.
Obměnou může byt podávání „vajíčka” v předklonu mezi rozkročenýma nohama opět směrem dozadu, nebo bokem.
Vyhrává nejrychlejší družstvo.