Jeden táta mět tři syny; nejstarší se jmenoval Martin, druhý Matěj a nejmladší Michal. Všichni tři byli odrostlí, když se jedenkráte táta rozstonal a za několik dní k smrti se chystal. I povolal chlapce k loži a pravil: „Víte, děti, že nemám jiného bohatství než tu chalupu, kocoura, kohouta a kosu. V chalupě přebývejte a z těch tří věcí si každý jednu vezměte. Nevaďte se, buďte vždy svorni, a pánbůh vám požehná!” To dořekl a …
V jedné chaloupce nedaleko vesnice žila jedna stará žena, která si celý život moc přála děťátko. Jednoho dne se rozhodla zajít za známou čarodějnicí, která by jí snad mohla pomoci.
Žena: Moc tě prosím o pomoc. Velice ráda bych měla …
Jednomu chalupníku nezůstalo z celého jmění nic více než slepice. Poslal ženu na trh, aby ji prodala.
“A zač?” ptala se žena.
“No zač, co trh platí.”
Žena vzala slepici a šla. U města potkala …
Daleko, předaleko, kdesi za horami a lesy bylo jednou jedno království, a tam vládla ovdovělá královna, která měla krásnou dceru. Král jim už před lety zemřel, ale ještě předtím slíbil cizímu králi, že jeho synovi dá svou dceru za ženu, až …
Byl jeden táta a máma a měli jediného syna Honzíčka. Ještě byl chlapec, a už byl náramně silný. Jednou vyběhl za mámou do lesa, když sbírala chrastí. Chvilku se na ni dívá a potom povídá: “Ale mámo, nesbírejte se s tím, počkejte!” A chytil strom, vytrhl ho i s kořenem a …
Jedna matka měla malou dcerku. Každé ráno jí dávala k snídani mléko. Za děvčátkem přicházel had a mléko pili spolu. Když dopili, šla dcerka za matkou a prosila: “Maminko, dej mi ještě, Sísa mi to vypila.” Maminka nevěděla jaká Sísa, myslela, že je to …
Byl jeden chudý švec a měl čtyři děti, děvče a tři hochy. Ale chaloupka to nemohla uživit a nouze s bídou si tam podávaly ruce. Měl tam ve vesnici bratra rychtářem, ten dělal jen bastanta, a tuhle žebrotu že nechce ani znát. Tak co, odnikud pomoc žádná, kluci byli už dost velcí, ať si jdou hledat nějakou službu. Poslal je tedy do …
Maminka
je moje Popelka.
Na kolenou třídí
čočku a hrách.
Uvnitř je ale princezna
a celou ji mám rád.
Je vlastně jak moje máma,
pochválí mě, pohladí,
když si s něčím lámu hlavu,
tak mi vždycky poradí.
Usmívá se – to jí sluší.
Jmenuje se Jiřinka.
Tolik dětí – na mou duši
– nemá žádná maminka.
Mladičkou královnu tížily přísné zvyky na královském dvoře. Jak mohla, odběhla si na kraj lesa a tam se bavila po svém: zula si střevíčky a brouzdala se v potoce, z pomněnek si pletla věnečky a z bílých křemínků skládala obrázky květin a zvířátek. Jednou seděla u lesní tůňky a ze sítí si dělala zelenou kolébku, že do ní položí kytičku sedmikrásek jako panenku a bude ji houpat. Tu vyskočila …
