Kohoutek a slepička šli spolu do obory na jahody. Po chvíli našla slepička jahodu a dala půlku kohoutkovi. Za chviličku našel jahodu kohoutek. Protože byl ale lakomý, Dal si celou jahodu do zobáčku. Nechtěl se se slepičkou dělit. Jahoda byla ale příliš veliká, a tak se začal dusit. “Slepičko, slepičko! Dej mi vodu, nebo se udusím!” Slepička honem utíkala ke studánce. Jen se jí peříčka čepýřila. “Studánko, studánko, dej …
Kdo přechází po přechodu,
neutrpí žádnou škodu.
Dá se rychle přes ulici,
v jeho pravé polovici.
Sluníčko se rozloučilo
s kytičkami, s travičkou,
na cestu jim zamávalo
paprskovouo ručičkou.
Jděte všichni honem spát,
musím podzim přivítat.
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.
Mám zelenou barvičku,
tou nakreslím travičku.
Žlutou tužkou housata,
zasvítí jak ze zlata.
A červená barvička?
Ta nakreslí jablíčka.
Už jsou zralá, nízko visí,
pojďte děti, kousněte si!
Podzime, podzime,
zas už nosíš deště,
pěkně tě prosíme,
počkej chvíli ještě.
Kam vkročíš podzime,
tam je plačtivý den,
pěkně tě prorsíme,
počkej ještě týden.
Kovej, kovej kováříčku,
okovej mi mou nožičku.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě.
(dlaní nebo pěstí jako okováváme patu dítěte
na “okovej mi obě” vystřídáme nohy)
Okovám, okovám,
až se na ně podívám.
Posadí se hodná holka, posadí se hodný kluk,
teď si oba pěkně lehnou, leží tiše ani muk.
Na zádíčkách leží holka, na zádíčkách leží kluk,
teď na bříško překulí se, leží tiše ani muk.
Na bobečku sedí holka, na bobečku sedí kluk,
teď na špičky vytáhnou se, zvednou ruce ani muk.
Takový, takový, bude závin makový,
hami, hami, hami, od té naší mámy.
(dítě si lehne na záda a maminka jako “hněte těsto”)
Vyválíme, naplníme, upečeme, nakrájíme a pak sníme.
(pohyby naznačujeme popsané úkony,
“vyválíme” – jako jezdíme válečkem po bříšku,
“naplníme” – ťukáme rukama na bříško,
“upečeme” – přitiskneme ústa na bříško a foukáme teplý vzduch…)
