Ať již starobylé město Polná, o němž máme zprávy už z první poloviny 13. věku, anebo polenský hrad zažily dosti smutnou historii plnou požárů a ničení, přece jen se zde najde i příběh úsměvnější, a to právě tam, kde bychom to čekali nejméně. Jde totiž o panského vrchního čili direktora Khauce. …
Stojí v lese domek malý,
do tmy svítí okna v dáli.
Je z pohádky nebo není?
Třeba se v něm čerti žení,
anebo tam po setmění
slaví svoje posvícení?
Tisíc vůní láká dál…
Kdopak by jim odolal? …
(Ruka je volně položená na desce stolu dlaní dolů; postupně se zdvíhají a v rytmu slabik ťukají do stolu palec až malíček. – Ruce lze vystřídat, lze také ťukat současně obouruč. )
Táta dupe: Dupy, dup.
Máma cupe: Cupy, cup.
Babka šlape: Šlapy, šlap.
Děda klape: Klapy, klap.
Vnouček ťape: Ťap, ťap, ťap.
Dupy – dup, cupy – cup,
šlapy – šlap, klapy – klap,
ťap – ťap – ťap.
To je táta,
to je máma,
to je děda,
to je bába,
to je vnouček,
malý klouček,
co se schoval pod klobouček.
