Perníková chaloupka
Zabloudily děti v lese,
Mařenka se strachy třese.
Jeníček ji vede,
to ještě svede.
…
Zabloudily děti v lese,
Mařenka se strachy třese.
Jeníček ji vede,
to ještě svede.
…
Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštěp se svou zlou ženou a macechou jeho dětí – Jeníčkem a Mařenkou.
Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se nelíbilo hlavně maceše, a tak jednoho dne spustila: „Čtyři se tu neuživíme, půjdeme zítra do lesa a děti tam necháme.“ Drvoštěp nechtěl, ale macecha do něj tak dlouho hučela, až ho udolala. Jenže nevěděli, že to všechno slyšel Jeníček s Mařenkou. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. …
Jednou navečer seděli Týdeníčci na zápraží svého domečku a povídali si, co nového za posledních sedm dní prožili, koho kde potkali a o čem se dozvěděli.
Pondělín pobavil všechny historkou o rozpustilém štěňátku, které ho celý den neúnavně zlobilo svým nekonečným dorážením a snahou zatáhnout ho do své hry s gumovou hračkou.
Úterník měl v zásobě povídání o tom, jak pomohl zmoklým slepicím, kterým se zavřel vchod do kurníku, protože se uvolnila závora a ony musely v lijáku zůstat venku na dvoře.
…
U mlýna “Kotuláku” pod Kotoučem stávala kdysi malá chaloupka. Obýval ji chudý krejčí. A protože se živil poctivě, měl bídy stále dost, která každým rokem ještě vzrůstala. Jednoho svatvečera přišel k němu neznámý pán a žádal ho, aby mu ušil oděv. Krejčík přislíbil a tázal se, kdy a kam má mu jej donésti. “Přijdu sám”, řekl neznámý a poohlédnuv se po chudé izbici, odešel. V ustanovený den, kdy měl býti šat dle dohody dohotoven, přišel …
Žil byl jeden chudý dřevorubec a ten měl ženu, ke které mu pánbů nadělil tři dcery, už to byly holky na vdávání. Bydlili v malé chalupě hned u lesa, odkud se každého rána vydával za prací a jedna z dcer mu nosila oběd. Přišla řada zase na tu nejstarší, a tak otec řekl: „Abys našla cestu, ty holka ztřeštěná, vezmu si tady pytlík prosa a budu ho cestou rozsypávat.“ Nu, nápad to byl dobrý, kdyby v lese nelétalo tolik hladových vrabčáků, skřivanů, pěnkav, kosů i čížků. Když se nejstarší dcerka vydala s obědem, bylo proso sezobáno do posledního zrnka, a tak …
Chlubila se chobotnice,
že má rychlá chapadla.
Kdyby chtěla něco chytit,
tak by to hned popadla.
01. Červená karkulka
02. O kohoutkovi a slepičce
03. O Smolíčkovi
04. Hrnečku vař
05. Perníková chaloupka
06. Otesánek
07. Šípková Růženka
08. Popelka