The post Kobylnice, U Studně appeared first on Předškoláci.

Na dně rokle totiž uviděli obrovského draka. Ten se rozvaloval po trávě, protože pravě sežral nějaké velké ulovené zvíře. Drak těžce oddychoval a při každém hlasitém výdechu vycházel z jeho tlamy oheň a z nozder černý kouř. Celé tělo měl pokryté šupinami a na bocích mu visela blanitá křídla. Za drakem ve skále uviděli černý otvor do dračí jeskyně – sluje. Oba kamarádi se polekali a rozběhli se ke svým lidem. Po cestě zpátky dělali na kmenech stromů sekerou značky, aby draka zase našli. Když svoje dobrodružství vyprávěli panu Albrechtovi, ten se jim nejdříve vysmál. Žádní draci přece nežijou, ale když Pavel a Mikuláš přísahali, že mluví čistou pravdu, nařídil pan Albrecht naložit řetězy a lana a vydal se s početnou družinou po značkách zpět k dračí sluji. A tak draka spatřili i ostatní lidé.

Drak zatím usnul, a tak poručil Albrecht všem lidem, aby zhotovili dřevěnou mříž a tu zavěsili nad tělo draka. Poté spustili malé jehně jako návnadu. Drak se probudil a když uviděl lákavou kořist, začal se sunout nenápadně k jehněti. Ale to už na něj hodili lidé mříž s ostrými hroty a na ni ještě naházeli spoustu kamení. Nejvíc na místo hlavy a ocasu. Mříž byla tak těžká, že drak nemohl z pod ní uniknout. A začal strašlivě řvát. Oheň z tlamy plival do velké dálky, ale past ho pevně držela. Pan Albrecht nařídil spustit ke drakovi mnoho klád i drobného roští a potom vše zapálili. Po celém okolí se valil temný hustý dým, v kterém se za šíleného řevu drak udusil. Když bylo po všem, tak za velikého jásotu všech lidí stáhli draka z očouzené kůže a vycpanou ji zavěsili v první kamenné věži, kterou postavili. Když bylo později postaveno celé město a pojmenováno po příjmení pana Albrechta na Trutnov, věnovali vycpaného draka knížeti jako památku na udatný čin prvních zakladatelů našeho města.

The post O zabití trutnovského draka appeared first on Předškoláci.

Hej, z hradu ven!

The post Hej, Bartoni appeared first on Předškoláci.

The post Lumpíček a Rošťanda appeared first on Předškoláci.

Tak se také stalo, ďábel přiletěl s kouzelnými vraníky a skálu vskutku zoral. Ještě dnes můžeme z nádvoří spatřit strmou a po celé délce rozpukanou skálu, která připomíná sázku pana Bedřicha s čertem. V blízkosti této skály se zjevuje i duch hradní paní, která naříká a usedavě pláče.
Čas míjel a pán hradu zestárl a odešel na věčnost. Možná do nebe nebo snad do pekla. Kdo ví? Ale mezi prostým lidem se ještě dlouhé měsíce povídalo o pánovu pohřbení. Rakev, v které byl pán Bedřich pochován, byla prý tak lehká, jakoby v ní ani nikdo nebyl. Proto se také říkat, že pánovo tělo si odnesl ďábel do pekla…

The post Hrad Frýdlant appeared first on Předškoláci.

Kdysi byl pan farář opět jeho hostem. V rozmluvě prohodil pan hrabě “že se diví, proč v Křimicích se rodí tak málo hezkých dívek. Přece prý jsou selské dívky z Plzeňska pověstné pro své tělesné půvaby. Jen Křimice prý v tomto ohledu nemají štěstí.” Pan farář, který již po delší dobu na to pomýšlel, jak by pana hraběte přimněl k věnování nějakého pěkného obrazu Rodičky Boží do kaple v křimickém zámku, kam chodí křimičtí konati svoji pobožnost, pomyslil si čiperně, že by snad případná odpověď na otázku p. hraběte přiblížila jej ke splnění přání toho. Odpověděl tedy, že by se ženská část křimické populace co do svého zevnějšku výhodně změnila, kdyby měli křimičtí neustále něco krásného na očích. Takhle nějaký krásný obraz panenky Marie do kaple – to prý by snad pomohlo. Díváním na něj prý by se zušlechtily rysy zdejších tváří. Pan hrabě se trochu zamyslil a pochvíli uznal, že by pan farář mohl míti pravdu. Koupil do kaple obraz Panny Marie, jejíž tvář vyniká nevšení krásou. A od té doby se rodí v Křimicích dívky, které vedle outušických požívají pověst nejpřednějších krásek na Plzeňsku.

The post Proč se rodí v Křimicích krásné dívky appeared first on Předškoláci.

Obě děti už chodily do školy, byly hrozně zvědavé, a proto školu milovaly. Jednou, byl zrovna podzim, jim paní učitelka vyprávěla o Adventu a o narození Ježíška. Děti poslouchaly tiše jako pěny, Vánoce měly moc rády a každý rok se na ně těšily.

Když šli Bára s Vašíkem domů, došlo jim, že Vánoce jsou vlastně Ježíškovy narozeniny a bylo jim divné, že nikoho nenapadlo mu nějaké dárky přichystat. Jaké by to byly narozeniny bez dárků, že?!

Rozhodli se, že to změní a že letos Ježíškovi nějaké dárky přichystají. Protože neměli peníze, všechny dárky museli ručně vyrobit. Den za dnem přemýšleli, jaké dárky by to měli být. Pomalu se už blížily Vánoce a oni stále ještě neměli žádný nápad.

Až jednou … Vraceli se ze školy lesem a uviděli hajného, který připravoval zvířátkům do krmelce jídlo (jablíčka, mrkev, žaludy, kaštany, apod.). Barunku napadlo, že by dárky mohli udělat ze sušeného ovoce, oříšků, skořápek a zbytků látek. Vašík zase říkal, že by bylo pěkné ozdobit jimi malý stromeček, který jim rostl na zahrádce. „Dáme na něj i nějaké svíčky – bude to jeho narozeninový dort,“ nadšeně vykládal Vašík a Barunka se přidala: „Jasně, poprosíme o pár svíček pana faráře. Stromeček pak bude krásně svítit a Ježíšek alespoň uvidí, kde má přichystané dárky.“

Děti opravdu všechno stihly. 24. prosince byl konečně smrček ozdobený. Děti před ním stály a stromeček celý svítil do tmavého večera. Na nebi vyšla první hvězda a najednou ke stromečku přišly i ostatní děti z vesnice. Zajímaly se, co se tam děje a proč. Vašík jim to prozradil. Také ostatní děti chtěly něco Ježíškovi dát. V tu chvíli Báru něco napadlo a zeptala se ostatních: „Víte, o co usiloval Ježíšek? Proč se vlastně narodil?“ Děti nevěděly, pouze krčily rameny. „No přece, aby byli všichni na sebe hodní, ne?“ vysvětlila jim a dodala: „Co kdybychom slíbili, že budeme celý rok hodní. Pokud to dodržíme, bude to víc, než všechny poklady světa!“ Všichni kolem souhlasili, a tak k tmavému nebi stoupal jeden veliký dárek pro Ježíška.

Najednou se dětem zdálo, že večernice je blíž a blíž, uslyšely slabý cinkot zvonečku a jejich stromeček zalilo zvláštní světlo. Když vše utichlo, pod stromečkem se objevily dárky. Každé z dětí tam mělo své tajné přání – někdo panenku na hraní, jiný cínového vojáčka, další koloběžku. U každého dárku byl malý lísteček podepsaný Ježíškem, ve kterém každému děkoval za dárek a přál veselé Vánoce.

Od té doby každé dítě, které je hodné a poslušné, dostane od Ježíška pod stromeček nějaký dárek.

Autorka: Jana Krejčí
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

The post První vánoční dárek appeared first on Předškoláci.

O hudbě “pro Helenku” – fotografii Helenky ještě přikládám, abyste viděla tu milou a romanticky líbeznou sochu, jak si ji zidealizoval akademický sochař Emil Hlavica z Brna. Byla postavena před Podkomorskou myslivnu v roce 1949 a je z pravého carrarského mramoru. Aniž bych se inspiroval při hudbě postavou Helenky z Mrštíkova románu Pohádka máje, tak jsem si vytvořil své pojetí romantiky kraje, do kterého se socha Helenky dívá a který ji obklopuje. Když člověk trochu zavře oči před civilizačními nešvary v okolí, jako jsou dráty elektrického vedení či tzv. vizual polution, vizuální znečištění krajiny nevhodnými nátěry domů (jistě znáte z okolí tu módu nanášet na nové fasády domů křiklavé barvy zelenkavých, žlutých, růžových aj. zvýrazňovačů….), tak prostě je ten kraj kouzelný, borovice moudré si povídají, káňata “štěkají” ve výškách, zvonek kostelíka rozpráví svůj příběh po vlnách teplých letních proudů a můžete si představovat cokoliv, co se kolem sochy v různých proměnách času odehrává. Tak jsem si to maličko představoval a tu barevnou, impresionistickou hudební malbu se snažil přenést do zvuků a tónů. Aby nějak dokázala na krátké ploše rozeznít v posluchači představivost, rozeběhnout imaginaci za zavřenými víčky, každý ji máme vrozenou, jen se někdy za ní stydíme.

Nevím, co říkat o hudbě více, nemá konkrétní děj, i když je trochu programní. Má vzbuzovat představy a přinášet zharmonizování, nikoliv kakofonii pocitů zmatku. Ale také jsem nechtěl, aby byla sentimentálně rozplizlá.

Pana Lubomíra Müllera můžete navštívit na jeho zajímavých stránkách www.lubomir-muller.cz Určitě vás bude dlouho bavit ukázkami ze svých knih, svými skladbami, žertovnými filmečky, milostnou poezií, cestopisnými filmy a spoustou dalších překvapení.

Alena Vorlíčková
http://zlatoroh.svet-stranek.cz

Ukázky z CD “Pohádky pro Helenku”:

4. O kostelní věži

6. O lesních vílách

9. O studánce

The post Pohádky pro Helenku appeared first on Předškoláci.

Sedm kněží a mnichů, kteří se tu skrylo, bylo vrženo do ohně a podobný osud hrozil i rodině majitele hradu pana Půty. Avšak Žižka ji vzal v ochranu a zakázal další krveprolévání. Cenné věci, které tu byly uschovány, poručil snést na hromadu a spálit. Jen brnění, zbraně, oděv a koně ponechal svému vojsku jako kořist. Když husité odtáhli, dal majitel hrad znovu opravit a pokračoval dále ve svém nepřátelství proti Žižkovi. Proto přitáhl Žižka v červenci roku 1421 znovu k hradu. Stál pod starou hrušní stojící osaměle v poli a řídil odtud boj. Nešťastnou náhodou přiletěl z hradeb proti němu šíp, zarazil se do kmene a vyrazil z něj třísku, která vlétla Žižkovi do jeho jediného zdravého oka. Rána to byla krutě osudná. Žižka byl ihned odvezen do Prahy k léčení, ale zrak mu už nikdo zpět nevrátil. Hradby a věže tohoto hradu byly tím posledním, co tento vojevůdce viděl.

Tento výjev byl zobrazen na hradní bráně, která od této doby nese jméno Žižkova. Na obraze byl namalován Žižka, jak sedí na koni, v ruce třímá palcát, za ním táhnou pěší ozbrojenci. Z hradní věže vystřeluje obránce šíp. Lidé, kteří brali z hradních zřícenin kámen na stavbu svých domů, zbourali roku 1770 i Žižkovu bránu. Kámen, který se přitom zřítil, zasáhl jednoho sedláka a na místě ho usmrtil. Lid viděl v tomto neštěstí pomstu slepého hrdiny. Malým divem světa je i hradní studna na nádvoří. Při stavbě bylo nutno prokopat celý skalnatý vrch, aby bylo dosaženo vody. Majitelé hradu byli sice bohatí, ale nenadáli se, že je studna přijde na víc peněz než celý hrad. Studna budila obdiv všech, kdo se podívali do její závratné hloubky. Na dně bylo slyšet jemné šumění, jako by tudy proudil potok. Časem se tu prý zjevovaly podoby strašidelných oblud. Zvědaví obyvatelé hradu vpustili jednoho dne do studny kachnu, které uvázali na krk červenou stužku. Kachna vyplavala na hladině rybníka v sousední obci. Přešla mnohá staletí, studna na nádvoří byla postupně zasypána zdivem. Dnes je při rekonstrukci hradu postupně čištěna. Co je v hloubce na jejím dně, zůstane zřejmě ještě chvíli tajemstvím. Na hradě nad řekou Otavou si můžeme prohlédnout gotické opevnění s řadou bašt a věží i mnohé obytné budovy. Hrad býval v 16. století jednou z předních rezidencí v zemi. Vyspělé řešení opevnění přesto zůstalo nedokončeno v souvislosti s rychlým rozvojem palných zbraní. (Klatovsko)

The post Rabí appeared first on Předškoláci.

The post Klokani appeared first on Předškoláci.