Pohádky neodmyslitelně patří k dětství a jejich kouzlu podléhají další a další generace. Lidové pohádky se předávaly po staletí ústně, jejich vyprávění spolu s teplem kamen vytvářelo tu správnou rodinnou (někdy trochu i tajemnou) atmosféru. Pohádky měly děti nejen bavit, ale také vychovávat. Dozvídaly se v nich, jak se chovat k rodičům, jak si vybrat životního partnera, co je v životě nejdůležitější.
…
Den se chýlil ke konci. Slunce pomalu zapadalo a na kraj se snášela šedivá mlha. Plchovští chlapci hnali z pastvy domů dobytek. Tenkrát bylo zvykem, že spásali trávu i v lese.
Honáci na sebe zahalekali a pomaloučku sháněli dobytek na cestu k domovu. Před Novákovic stavením seděl na lavičce děda Novák a dovedně vyřezával ze dřeva píštalku. Čekal na vnuka Tondu. Tonda na něho z dálky vesele mával a když přišli blíž, zavolal: “Dědo, dneska jsem byl v lese s našimi kravami první,” trochu se chlubil. …
Víte, proč se říká, že prasátko nosí štěstí? To začalo tak: Ve výloze hračkářského krámku sedělo smutné a osamělé plyšové prasátko. Růžová ouška i čumáček zvědavě otáčelo za dětmi, které lepily nosíky na sklo a obdivovaly panenky v nádherných šatičkách, vláčky a bagry a taky kočárky a koloběžky. Zajímaly je i stavebnice a nádobíčko, jen prasátka z plyše si nikdo moc nevšímal. Ale nebylo divu, že děti moc nezajímalo, bylo umouněné až hrůza.
…
„Takhle se to dělá,“ poučuje synka matka – vrána: „musíš otevřít zobák a pořádně kráknout.“ Malý rozčepýřený vráňák otevře zobák, ale vyjde z něj jen: „Láááááááá,“ „To snad není pravda,“ bije se matka-vrána křídlem do hlavy a vříská: „ Jediný syn, můj jediný syn a on si zamane, že snad bude slavíkem. Taková ostuda. Taková hanba.“ Malé vráně mělo skoro slzy na krajíčku: „Když… když já to jinak neumím.“ Matka se zamračila a dala vráněti záhlavec levým křídlem: „Jsi lajdák, tím to je.“ A odešla do kuchyně připravovat večeři, přitom si zlostně mumlala pod peří u zobáku.
…
Jednou na Štědrý den se vracel domů domů Jura Fajar. Už se pomalu stmívalo a Jura se těšil na svoji chaloupku a štědrovečerní večeři v kruhu rodiny. Jura byl hajným, už mu bylo skoro sedmdesát let, ale co tehdy na své cestě domů zažil, to se mu nikdy v životě nepřihodilo a už ani nepřihodí. Šel zamyšlený domů, vzpomínal, co všechno viděl v lese a co se mu nelíbilo, v duchu na to láteřil. Jak se tak brodil sněhem a láteřil, najednou …
Děti stojí volně po prostoru a vypráví pohádku s tím, že jeden hodí míček a řekne nějakou lež (na text z pohádky) například “Karkulka v lese potkala hrocha“. Ten, kdo míč chytí musí oponovat “To není pravda, Karkulka potkala vlka” a dál hází míč a říká další lež. Vhodné pro děti od 5 let. Rozvoj pozornosti a improvizace.
01. Zlatovláska – Já ti prstýnek dám
02. Princezna ze mlejna – Jdu cestou necestou
03. Co takhle svatba princi – Když se načančám;
04. Lotrando a zubejda – Pod dubem
05. Zlatovláska – Nes mě, loďko
06. Princové jsou na draka – Kdyby se v komnatách
07. Princezna ze mlejna II – O turecký kraj
08. Lotrando a Zubejda – Seznamte se
09. Ať přiletí čáp, královno – Růžička červená
10. Lotrando a Zubejda – Řízni, řízni …
