slib

Přísaha předškoláků

predskolaci-3Přísaháme na psí uši
a na kočičí svědomí,
že budeme hodní žáci,
nikdy žádní poškoláci.

Učit se pilně budeme,
protože pětky nechceme!

Tak přísaháme!

andel-s-kridly

Poutní místo Svatá voda u Malenovic

S kapličkou je opředeno pověstí. Modlitba a omytí pramenitou vodou má poskytovat tělesné a duševní osvěžení. Místní i přespolní dokonce vyprávěli o mimořádných uzdraveních. V blízkých Malenovicích v té době pracoval slepý provazník Josef Buksa, rodák ze Šelešic. Když ho dovedli k pramenu, omýval si oči a prosil Panu Marii o pomoc. Učinil přitom slib, že pokud se alespoň trochu uzdraví, postaví na tomto zázračném místě kapličku. Postupem času se …

Pověst o Janu Svatošovi

Za časů vlády Vohburgů našel chudý sedlák při cestě za robotou na loketský hrad, v místech dnešního Horního Slavkova, novorozeného chlapce. Vzal jej s sebou a předal miminko markraběnce Janě. Ta se hošíka ujala a pokřtila ho jménem Jan. Po svém nálezci nosil příjmení Svatoš. Dospěl ve statného jinocha, který nalezl své zaslíbení ve vědách. Jednou zadumaně seděl u břehu Ohře a hleděl do jejích vln. Najednou se z nich vynořila krásná víla a pravila: „Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě.“

O psím ráji

Byli jednou psí maminka a psí tatínek a těm se narodila tři roztomilá štěňátka. Nejstarší pojmenovali Lesan, mladší byla Adélka a nejmladší Broník. Štěňátka rostla jako z vody a jednoho rána jim máma pověděla: „Moji milí, už pěkně ťapete, i to štěkání by bylo docela v pořádku, ale to nám pejskům nestačí. Pořádný pes musí být rychlý jako vítr, přes překážky skákat jako klokan, plazit se jako had a ještě spoustu dalších věcí. Ode dneška budete mít navíc podvečerní cvičení.“
Štěňátka začala reptat: „Cože? Podvečerní cvičení? To nás teda ale vůbec nebude bavit. To my raději čmucháme, hrajeme si a honíme kočky.“ Ale maminka je hned zpražila: „Tak to se milá štěňátka pletete. Ještě vám toho moc schází do pořádného …

Víla na rybníce

Byl jednou jeden mlynář a ten vedl se svojí ženou spokojený život. Měli hojnost peněz i živobytí, rok od roku se jim dařilo lépe. Ale neštěstí chodí přes noc, jak bohatství narůstalo, tak se začalo pojednou ztrácet, že ke konci tomu mlynáři nezbylo nic jiného než onen mlýn, ve kterém seděl. Mlynář byl zarmoucený, a když po celodenní práci uléhal, neměl klidu, nýbrž se …

Přejít nahoru