Byl horký letní den. Sluníčko na obloze svítilo a hřálo. Své horké paprsky vysílalo dolů na zem, na stromy, květiny, zahrady, louky, pole, lesy, rybníky, řeky, moře a jezera. Dívalo se dolů a starostlivě zahřívalo zem a nořilo své paprsky do vodních hladin, korun stromů, polí a zahrad, odkud jako dlouhým stéblem vysávalo kapky vody a v podobě malých kapiček páry je rozfoukávalo po čisté obloze. Celý článek »
Tak Archives - Předškoláci - omalovánky, pracovní listy
|
2020 23.09
|
|
2020 05.09
|
Jak zabavit dítě, když venku prší? Vyrobte si bonboniéru!
Potřeby na bonbóny: piškoty, marmeláda, párátka, gumoví medvídci apod., rozinky či jiné sušené ovoce. Na krabici: papírová krabička od vajec, prstové barvy
- Piškoty slepíme marmeládou. Na párátko napíchneme želatinové bonbóny a sušené ovoce, celé to zapíchneme do piškotu. Můžeme máčet v libovolné polevě. Vynikající trénink jemné motoriky, ti co nepracují, ujídají 🙂
- Krabici od vajec pomalujeme zvenku prstovými barvami nebo polepíme kousky nastříhaných (balících) papírů.
- Po zaschnutí polevy naskládáme do krabice, zbytek uložíme z dosahu na potom. Navrhněte dítěti, aby všem nabídlo a pochlubilo se tak svou prací.
- (pozn. redakce: pokud se vám nezamlouvá krabička od vajec – z hygienických důvodů – lze doplnit potravinářským alobalem, nebo vymyslet jinou kreativní náhradu).
Nápady a inspirace
Inspirujte se a sdílejte!
 FB stránky |
 FB skupina |
 Přidej se |
|
2019 02.10
|
Byla, nebyla jedna malá zarostlá zahrádka za opuštěným domečkem v zapomenutém kraji. Na konci té zahrádky se rozpadala stará kamenná zídka a do hromádky nafoukaného listí tam jednou spadlo letícímu ptáčku ze zobáčku malé dýňové semínko. Kdoví, kde ho ptáček našel, nesl ho svým mláďátkům holátkům do hnízda na přilepšenou, ale nedonesl. Lekl se stínu dravce kroužícího nad ním modrou oblohou, otevřel zobáček a semínko se sneslo k zemi. Zavrtalo se hlouběji a začalo ve vlhkém listí klíčit. Pustilo kořínky, aby mohlo z půdy pít vláhu a už se dralo prvním lístečkem za světlem a sluníčkem. Mělo štěstí, slunce se do kamenné zídky rádo opíralo a to dýňové rostlince náramně svědčilo, a tak rostla a rostla, až přišel čas, kdy se na ní objevilo poupě jediného květu. Celý článek »
|
2019 04.09
|
Drak a dráček spolu letí,
dívejte se vzhůru , děti.
Hezky jste je vyrobili,
drakijádu připravili.
Ocásky jim větrem vlají,
dolů z výšky se usmívají.
Tak dlouho tam budou spolu,
než upadnou na zem dolů.
Vpravo, vlevo krouží nebem,
rozhlíží se krásným světem.
Dráčci, vy se skvěle máte,
vždyť se stále usmíváte.
|
2018 19.09
|
Povídka k podzimní tématice. Vhodná pro prožitkové učení o počasí na podzim.
Na obloze se proháněl jen tak sem a tam tmavě modrý mrak. Když ho to probíhání přestávalo bavit, řekl si: “Tak a teď už se pořádně zlobím už mě to běhání sem a tam nebaví. Nechci čekat až přijde můj čas, abych mohl ukázat moji sílu, co já umím. Já to chci už teď.” Poslal tedy spát sluníčko do bělavých obláčků a zavolal si svoje kamarády. „Větře, větříčku!“ volal mrak. Celý článek »
|
2018 05.04
|
Tiše, tiše, naší Anči tužka po papíře tančí.
Tančí Anči k potěše, tak jak koza na střeše.
|
2017 12.11
|
Lucinka ležela ve své postýlce s medvídkem v náručí a ne a ne usnout. Za oknem se na ni usmíval Měsíc v úplňku. Úplněk se říká Měsíci, když září na obloze jako nedělní koláč od babičky. Lucince se zdálo, že na ni Měsíc mrká a něco jí chce říct. Vstala z postýlky a šla k oknu.
„Co bys mi rád pověděl, Měsíčku?“ zeptala se potichoučku.
Celý článek »
|
2017 15.09
|
Byl ušatý, vlastně uchatý. Navrch zelený, uvnitř bílý a smál se, dokonce mluvil. Řeknete si, obyčejný hrnec ! A hrnce přece nemluví. Ale hned vás z toho vyvedu. Když má hrnec ucha, jako by měl uši. Slyší a poslouchá, co si povídáte. Za chvíli se naučí i mluvit, zkouší si to nejdříve tiše v kredenci a pak se odváží i nahlas. Ale nepředbíhejme.
Než můj hrnec promluvil, byl to dareba skoro k ničemu. Co mohl, nedovařil, co mohl, spálil či připekl. Takový Budižkničemu! To jsem si o něm myslela. Dokonce už i moje babička s ním mívala trápení. Jednou se jí vysmekl z rukou, poskakoval ze schodů a notně se otloukl. Tam, kde se na něm odrazil zelený smalt, tam Celý článek »
|
2017 21.08
|
Jedna z nejznámějších karlštejnských pověstí povídá o slepém hudebníkovi, který – doprovázen na každém kroku věrným psem – hrával v hradě na loutnu. V té době tu byl na návštěvě brunšvický kníže s proradným komorníkem, který se ho na hostině pokusil otrávit. Podal šlechtici číši s otráveným vínem, ten ji ale – nic netuše – předal zpěvákovi. Ať se prý napije, když celý den tak pěkně vyhrával. Když prostý muzikant pozvedl pohár ke rtům, Celý článek »
Články » Poslední komentáře