Přes vysoké stromy září slunce,
jak drahokam na korunce.
Muchomůrka v trávě sedí,
Koukněte se, jak si medí.
K podzimu patří také drak,
který vyletí až do oblak.
Žlutá, hnědá, červená,
co to asi znamená?
Je to podzim a s ním ptáci,
do Afriky zas se vrací.
Nám však není ještě zima,
s babím létem je nám prima.
Jestli umíš dobře číst,
strom ti jednou pošle list.
Pošle ti ho po vánku
jako psaní na stránku.
Nebudou v něm písmena,
ani barva zelená.
Jenom vrásky, jenom žluť,
budou šeptat: “Při mně buď,
až zůstanu na zemi
stát s holými větvemi!”
Odkud ten vítr fouká?
Ze sítě od pavouka.
Odkud ten vítr vane?
Z polí od hrušky plané.
Odkud ten vítr duje?
Ze skal od černé sluje.
Odkud ten vítr fičí?
Ze smrčin od jehličí.
Odkud ten vítr hvízdá?
Z lesů od svého hnízda.
Ťuká, ťuká deštík
na červený deštník.
Ťuká, ťuká prstíkem,
co je pod tím deštníkem?
To jsem já, panenka,
točí se mi sukénka.
To jsem já, panáček,
zmáčí se mi můj fráček.
Já tě nechci kapičko,
já mám radši sluníčko.
Sluníčko se vyspinkalo,
umylo se v ranní rose,
zamrkalo, protáhlo se,
na oblohu pospíchalo.
Sluníčko se rozloučilo
s kytičkami, s travičkou,
na cestu jim zamávalo
paprskovouo ručičkou.
Jděte všichni honem spát,
musím podzim přivítat.
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.
Mám zelenou barvičku,
tou nakreslím travičku.
Žlutou tužkou housata,
zasvítí jak ze zlata.
A červená barvička?
Ta nakreslí jablíčka.
Už jsou zralá, nízko visí,
pojďte děti, kousněte si!
