Copak je to na papíře? Dva kroužky či osmička?
Nebo jsou to něčí brýle a na hoře stolička?
Když se lépe podívám, vidím, jak se tulí,
k sobě pevně připoutané dvě veliké nuly.
Pověz, synku, co to bude? Velmi mě to láká.
Promiň, tati, nepoznal jsi? Kreslím sněhuláka.
…
Honzík přeběh přes branku,
hodil kouli na Hanku.
Do nohy ji trefila,
Hanička se zlobila.
…
Vločky, vločky, bílé peří, blázen každý, kdo vám věří!
Bílé vločky, hvězdné nebe, sotva spadnou, už nás zebe.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka!
Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte!
Letí vločka z nebe, (běh po špičkách)
nos ji hrozně zebe, (běh + držíme si nos)
vše se změní rázem, (zastavit, hlava „ANO“)
až dopadne na zem. (rychle do dřepu)
…
Posvícení, posvícení!
Puňťa chňapl po pečeni,
utíká s ní – to to voní!
Už ho nikdo nedohoní.
Pod jabloní ve stínu
udělá si hostinu.
Až se snese bílý sníh,
a budou bílá pole.
Na krmítko přiletí
dva zvonkové. …
Chumelí se , chumelí,
celou noc a celý den.
Sněhulák je dospělý,
může s námi chodit ven.
Faltus Jiří
Přišel k nám měsíc únor,
lišky se krčí u nor
a s nimi spousta zvířátek
chce vrátit jaro nazpátek.
…
Prosinec nám nese jmelí,
stromek, dárky, co jsme chtěli.
Poslední s ním dělá krok
do cíle náš celý rok.
Nesu vám, lidičky, nesu vám novinu !
Starý rok překročil osudnou hodinu !
Nesu vám, lidičky, nesu vám vzkaz,
že ten rok letošní začíná včas.
