|
Rubriky » témata |
Pohádky Archives - Strana 20 z 27 - Předškoláci - omalovánky, pracovní listy
Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže. „No, dobrá,“ pravila jednou veverka, „vezmu si tě za muže, ale musíš být hodný.“ Ježek jí z velké radosti vše slíbil. Pozval vlka a lišku za svědky, zajíce za družbu a srnku za družičku. Veverka byla nevěsta a ježek ženich.
„Zajíček ve své jamce, sedí sám, sedí sám. Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.
„Takhle se to dělá,“ poučuje synka matka – vrána: „musíš otevřít zobák a pořádně kráknout.“ Malý rozčepýřený vráňák otevře zobák, ale vyjde z něj jen: „Láááááááá,“ „To snad není pravda,“ bije se matka-vrána křídlem do hlavy a vříská: „ Jediný syn, můj jediný syn a on si zamane, že snad bude slavíkem. Taková ostuda. Taková hanba.“ Malé vráně mělo skoro slzy na krajíčku: „Když… když já to jinak neumím.“ Matka se zamračila a dala vráněti záhlavec levým křídlem: „Jsi lajdák, tím to je.“ A odešla do kuchyně připravovat večeři, přitom si zlostně mumlala pod peří u zobáku.
Tehdy žil jeden syn, který měl svého otce nade všechno rád. Když královi vojáci prohledávali celou zemi, schoval svého otce na dvoře pod veliké necky a tajně mu nosil jídlo. A jeho velká synovská láska byla brzy bohatě odměněna.
Najednou přiletěl motýl a ptal se, zda smí pod střechu. Dívka odpověděla: „No tak vejdi, pro tebe tu ještě kousek místa je.“
O živé vodě (Jitka Janečková) Byl jednou jeden starý a nemocný král a ten si jednoho dne zavolal své tři syny a řekl: „Jsem starý a nemocný, ale ještě nechci umřít. Který z vás mi ze světa přinese živou vodu, ten zdědí moji říši a stane se králem.“ Synové vyslechli otcova slova, a protože byli svorní a dbalí práva, vydal se do světa nejprve ten prvorozený. Jel a jel, až přijel na kraj hlubokého černého lesa, kde potkal stařenku s nůší a kosou, která šla na trávu a ptala se ho, kdeže se tu vzal a co tu pohledává. „Hledám živou vodu, matičko. Můj otec je starý a nemocný král, ale ještě nechce zemřít.“ „Vím, kde najdeš živou vodu. Za tímto lesem stojí Celý článek »
Žil byl jeden chudý dřevorubec a ten měl ženu, ke které mu pánbů nadělil tři dcery, už to byly holky na vdávání. Bydlili v malé chalupě hned u lesa, odkud se každého rána vydával za prací a jedna z dcer mu nosila oběd. Přišla řada zase na tu nejstarší, a tak otec řekl: „Abys našla cestu, ty holka ztřeštěná, vezmu si tady pytlík prosa a budu ho cestou rozsypávat.“ Nu, nápad to byl dobrý, kdyby v lese nelétalo tolik hladových vrabčáků, skřivanů, pěnkav, kosů i čížků. Když se nejstarší dcerka vydala s obědem, bylo proso sezobáno do posledního zrnka, a tak Celý článek »
Byli jednou psí maminka a psí tatínek a těm se narodila tři roztomilá štěňátka. Nejstarší pojmenovali Lesan, mladší byla Adélka a nejmladší Broník. Štěňátka rostla jako z vody a jednoho rána jim máma pověděla: „Moji milí, už pěkně ťapete, i to štěkání by bylo docela v pořádku, ale to nám pejskům nestačí. Pořádný pes musí být rychlý jako vítr, přes překážky skákat jako klokan, plazit se jako had a ještě spoustu dalších věcí. Ode dneška budete mít navíc podvečerní cvičení.“ |
Doporučujeme navštívit
|
Články » Poslední komentáře