V době třicetileté války se našimi kraji mnohokrát táhly pluky cizích vojsk. Jednou také krajinou mezi Novým Jičínem a Šenovem táhli švédské oddíly vedené generálem Bannerem. Usadili se kolem Bernartického kopce. Tehdy však vládlo v celé zemi velké sucho a všechny potoky v okolí byly vyschlé. Vůdce Švédů Banner v důvěře boží tasil svůj kord a vrazil jej do stráně. V tom místě vytryskl mocný pramen čisté vody. Zde si nabírali vodu a napájeli své koně.
…
Povolání horníka bylo vždy nebezpečné a nejisté, nikdo si nemohl být jistý, jestli už příští chvíle nebude jeho poslední. Je proto pochopitelné, že havíři byli pověrčiví lidé a že v jejich prostředí vznikla celá řada pověstí o nadpřirozených úkazech. Některé byly docela strašidelné – například na některých dolech se věřilo, že horníci, kteří to byli zasypáni při důlních neštěstích se ozývají …
Kdysi dávno sídlili na Kotouči černokněžníci. To byli duchové, kteří nosili dlouhá černá roucha, měli dlouhé vlasy a dlouhé ježaté vousy. Ti bydleli v četných dírách Kotouče a odtud podnikali v temnotě noci své výlety k velké škodě celého okolí Štramberka. Protože Štramberští byli lidé zbožní, tak jim moc škodit nemohli. Proto se rozhodli, že se z Kotouče odstěhují pryč. Tak se stalo, že …
Jak se stěhovali černokněžníci z KotoučePokračovat ve čtení »
Když Schiebl sbíral pověsti o založení Nové Plzně, nalezl v archivu Národního muzea v Praze vzácný rukopis Kašpara Ladislava Stehlíka /1571-1611/. Rukopis obsahoval zápis podle vyprávění plzeňského měšťana Jakuba Stehlíka, narozeného roku 1480, který o založení Nové Plzně slýchával od svého otce Bartoloměje a od své báby Markéty. Ještě než Jakub Stehlík roku 1585 zemřel ve věku 105 let, zapsal jeho vyprávění Kašpar Ladislav Stehlík takto:
…
Do lesů kolem hradu Kašperk chodívali chudí chalupníci na dřevo a proutí k pletení košíků. Jednou si všimli, že na pobořených hradbách brzy zjara vykvétá zvláštní keř. Byla to šípková růže, ale její květy byly obrovské a krvavě rudé. Jednou o Velikonocích šla tudy mladá žena s dcerkou Maruškou. Vracely se z kostela v Kašperských Horách. „Podívej, maminko, na ty krásné růže!“ zvolala Maruška. „Počkej, hned ti jednu přinesu, aby …
Na výšině mezi Vraclávkem a Burkvízem, na hranici Hošťálkovského a Albrechtického panství, stával ve středověku hrad Lugsland. Jeho název byl odvozen od jeho polohy, která umožňovala daleký výhled. Původně se prý jmenoval Lug ins Land – tedy „Pohled do krajiny.” Ještě dnes zde můžeme najít staré hradní příkopy, valy a zbytky zdí. Hrad prý stál již v době vpádu Tatarů do Slezska v roce 1241. Tatarský kouzelník, který …
Ve zříceninách hradu byl údajně ukryt velký poklad střežený zakletým duchem hradního pána a Bílou paní libštejnskou. Byli na hradě kdysi zavražděni pánem z Krašova a jejich kosti byly vhozeny do hlubokých sklepů. Z jejich zakletí je vysvobodil rolník jménem Klouz, což byl jedenáctý potomek nevinných obětí. (Podle jiné verze pouze pochoval jejich kosti). K hradu se váže i varianta pověsti o …
Jednou na Štědrý den se vracel domů domů Jura Fajar. Už se pomalu stmívalo a Jura se těšil na svoji chaloupku a štědrovečerní večeři v kruhu rodiny. Jura byl hajným, už mu bylo skoro sedmdesát let, ale co tehdy na své cestě domů zažil, to se mu nikdy v životě nepřihodilo a už ani nepřihodí. Šel zamyšlený domů, vzpomínal, co všechno viděl v lese a co se mu nelíbilo, v duchu na to láteřil. Jak se tak brodil sněhem a láteřil, najednou …
Krtek je typické podzemní zvíře, přesto se zatím do žádného hornického znaku nedostal. Nevděk světem vládne, protože by si to rozhodně zasloužil. Vypráví se řada pověstí o tom, že stál na počátku objevu uhlí v mnoha lokalitách pozdější intenzívní těžby. Jedna taková pověst se vypráví i ve Vrapicích na Kladensku. Původně to byl zemědělský region a tamní sedláci samozřejmě kontrolovali, v jakém stavu jsou jejich pozemky a zda se na nich …
Všechno má mít svůj začátek, tím spíše pak dolování, které z Bohem zapomenutého slezského kraje v krátké době udělalo zemi důlních věží a vysokých pecí. Prvním mužem, který zjistil, že uhlí hoří, byl podle pověsti kovář jménem Keltička, člověk zvídavý, který provozoval své řemeslo ve Slezské Ostravě. To prý se seběhlo tak: Keltička měl pole v údolí zvaném Burňa – tak jako mnoho jiných řemeslníků v oné době se nespoléhal jen na své šikovné …
