2017 15.09

O pyšném motýlovi

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Pod Bělským lesem, na louce za potůčkem, žil motýl Duháček. Nejmenoval se tak náhodou, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a tak když letěl, nechával za sebou duhovou stopu, která se vznášela nad loučkou. Jakmile se sluníčko svými paprsky dotklo duhových barev, celá louka se na chvilku rozzářila a zatřpytila. Ach, to vám byla krása. Kytky si mohly hlavičky vykroutit, jak se otáčely, aby tu nádheru viděly a zvířátka vykukovala z lesů a údivem nemohla ani dýchat. A Duháček si poletoval sem a tam, a tam a sem, a různě se nakrucoval a byl na sebe moc pyšný.

Ale pýcha není dobrá vlastnost a když ho kytičky volaly, aby si k nim na chvilku přisedl a když si s ním ostatní motýli a broučci chtěli hrát, tak Duháček jenom nadzvedl tykadla a pomyslel si „to tak, hrát si s obyčejným hmyzem a sedat si na obyčejné kytky. Ani náhodou, já jsem vyjímečný, já jsem duhový, já jsem ze všech nejkrásnější!“

Po čase už ho nikdo nezval a nikdo už údivem nevzdychal, když letěl kolem. Byl pořád krásný, ale jeho krása ho omámila tak, že se z něj stal pyšný, zlý motýl.

Jednoho dne bylo už sluníčko od toho svícení docela unavené a tak si zavolalo na pomoc mraky. Připluly jak jen nejrychleji dovedly a schovaly sluníčko, aby si mohlo trošičku odpočinout. V tu ránu všechna zvířata, všechen hmyz i všechny luční kvítka věděly, že s mraky přijde déšť. Zvířátka zalezla do svých pelíšků a nor, broučci se schovaly pod hlavičky květin, které už byly připravené, sklopené a uzavřené. Jen pyšný motýl nic nedbal, že bude pršet a pořád si poletoval a naparoval se.

„Ani jedna kapka se mě nedotkne, i déšť ví, že jsem nejkrásnější a nedovolí si mě zmáčet“ mudroval nahlas, právě, když spadla první kapka.

Ale dešti je jedno, jestli je někdo takový a nebo makový, když prší, tak prostě prší. Přece se kapky nebudou vyhýbat nějakému motýlovi? Kdo to kdy viděl?
A tak začalo pršet. Nejprve jen tak trochu, aby se neřeklo, ale pak stále víc a víc a kapky byly také stále větší, až už úplně lilo jako z konve.

Duháčkovi došlo, že je zle. „Pomóc, pomozte mi prosím, už jsem celý mokrý!“ volal a prosil.
„Zvonečku, mohu se k tobě na chvilku schovat?“ ale zvonek ho neslyšel, pobrukoval si písničku a kdepak by ho napadlo, že Duháček venku mokne a chce si k němu zalézt.
„Kopretinko, prosím, ty máš veliký klobouček, pusť mě pod něj“ žadonil u bílé kopretiny.
„Jdi se schovat jinam Duháčku, nemám tu už místo, dřív jsi nechtěl a já ti teď pomoci nemohu“ zašeptala kopretina.

Nikdo nemohl motýlovi pomoci, buď měli všude plno, nebo ho neslyšeli a nebo ho chtěli potrestat za to, jak ošklivě se choval.

Když už si sluníčko odpočinulo, protáhlo se a opatrně odstrčilo mráčky na stranu, uvidělo motýla, jak se celý mokrý choulí v trávě a pláče. A tu se teprve podivilo, Duháček měl křidélka úplně šedivá, vody mu smyla všechnu tu nádheru a stal se z něj obyčejný, možná i trochu ošklivý motýl. „Tak proto tak naříká“ pomyslelo si sluníčko. „Tak už neplač Duháčku, roztáhni křidélka, já ti je vysuším“ usmálo se na motýlka a pošimralo ho na tykadle.

„Už nejsem duhový, jsem obyčejný motýl“ pobrekával .

„Duháčku, poleť ke mně, dotkni se mě křidélky a já ti dá trošku své barvy“ volal na něj zvoneček.
„A ke mně také, i bílá je hezká barva“ usmála se kopretina.
„Přileť si i k nám“, zvaly ho další a další květiny a tak Duháček lítal od kytky ke kytce, tu se otřel o pampelišku, támhle zase o chrpu a hnedka vedle, opatrně aby jí neublížil, se zlehounka dotknul pomněnky.

A tak tam sbíral barvičky a po chvilce už zase zářil, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a možná byl ještě krásnější než dřív. Nad celou loukou se vznášel duhový opar, až se i vánek vrátil, aby viděl tu nádheru.

Duháček nikdy květinám nezapomněl jak ho zachránily a vždycky, když letěl kolem, tak se u nějaké co chvilku zastavil, aby si popovídal. Déšť nesmyl jenom barvu z křidélek, ale taky spláchnul pýchu, která se už potom nikdy nevrátila.

Tak už to někdy bývá, že se nám musí stát něco zlého, abychom poznali, že jsme se nechovali správně. A tak to bylo i s Duháčkem. Až někdy půjdete kolem Bělského lesa, nezapomeňte se stavit, uvidíte krásu kterou jste ještě neviděli.

Marcela Schejbalová

Přečtěte si také:

  • Ptáčci – Až se snese bílý sníhPtáčci – Až se snese bílý sníh Až se snese bílý sníh, a budou bílá pole. Na krmítko přiletí dva zvonkové. Budou snít o zlatém zrní a jejich sen se brzy splní. Sypeme jim máček, aby měli hezký fráček. Počkej, […]
  • Hu tu tu tuHu tu tu tu VĚK: 13 až (neomezeně) let POMŮCKY: půlící čára (např. provázek) POČET HRÁČŮ: nejméně: 8 PRAVIDLA HRY: dvě družstva vysílají střídavě na polovinu soupeře svého hráče, který při […]
  • Šikovné básničky pro kluky a holčičkyŠikovné básničky pro kluky a holčičky Knížka je pokračováním oblíbené řady básniček Romany Suché. Opět vychází z jednoduchých a veselých říkanek spojených s půvabnými obrázky a nápady na pohybové hry a hříčky, kterými můžeme […]
  • Něco kulatého, něco hladkéhoNěco kulatého, něco hladkého Něco kulatého, něco hladkého, něco kyselého, něco sladké. Hráček je kulatý, čočka je hladká, zelí je kyselé, mrkev je sladká.
  • RC a MC Kráčmerka 04/2010RC a MC Kráčmerka 04/2010 Program na duben 2010 je z časových a prostorových důvodů velmi omezen, avšak doufáme, že Vás tato situace neodradí. Děkujeme Vám za pochopení. Marie Koutná, Rodinné a mateřské centrum […]

Publikoval(a) (1 686) 

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!

FB stránky
FB stránky
FB skupina
FB skupina
Přidej se
Přidej se



Leave a Reply

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


im
2007-2020 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat