2017 15.09

O pyšném motýlovi

Předškoláci – omalovánky, pracovní listy | Magazín pro učitelky i rodiče, předškolní a mimoškolní vzdělávání. Aktivity, náměty pro dospěláky a děti v mateřské školce, škole.

Pod Bělským lesem, na louce za potůčkem, žil motýl Duháček. Nejmenoval se tak náhodou, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a tak když letěl, nechával za sebou duhovou stopu, která se vznášela nad loučkou. Jakmile se sluníčko svými paprsky dotklo duhových barev, celá louka se na chvilku rozzářila a zatřpytila. Ach, to vám byla krása. Kytky si mohly hlavičky vykroutit, jak se otáčely, aby tu nádheru viděly a zvířátka vykukovala z lesů a údivem nemohla ani dýchat. A Duháček si poletoval sem a tam, a tam a sem, a různě se nakrucoval a byl na sebe moc pyšný.

Ale pýcha není dobrá vlastnost a když ho kytičky volaly, aby si k nim na chvilku přisedl a když si s ním ostatní motýli a broučci chtěli hrát, tak Duháček jenom nadzvedl tykadla a pomyslel si „to tak, hrát si s obyčejným hmyzem a sedat si na obyčejné kytky. Ani náhodou, já jsem vyjímečný, já jsem duhový, já jsem ze všech nejkrásnější!“

Po čase už ho nikdo nezval a nikdo už údivem nevzdychal, když letěl kolem. Byl pořád krásný, ale jeho krása ho omámila tak, že se z něj stal pyšný, zlý motýl.

Jednoho dne bylo už sluníčko od toho svícení docela unavené a tak si zavolalo na pomoc mraky. Připluly jak jen nejrychleji dovedly a schovaly sluníčko, aby si mohlo trošičku odpočinout. V tu ránu všechna zvířata, všechen hmyz i všechny luční kvítka věděly, že s mraky přijde déšť. Zvířátka zalezla do svých pelíšků a nor, broučci se schovaly pod hlavičky květin, které už byly připravené, sklopené a uzavřené. Jen pyšný motýl nic nedbal, že bude pršet a pořád si poletoval a naparoval se.

„Ani jedna kapka se mě nedotkne, i déšť ví, že jsem nejkrásnější a nedovolí si mě zmáčet“ mudroval nahlas, právě, když spadla první kapka.

Ale dešti je jedno, jestli je někdo takový a nebo makový, když prší, tak prostě prší. Přece se kapky nebudou vyhýbat nějakému motýlovi? Kdo to kdy viděl?
A tak začalo pršet. Nejprve jen tak trochu, aby se neřeklo, ale pak stále víc a víc a kapky byly také stále větší, až už úplně lilo jako z konve.

Duháčkovi došlo, že je zle. „Pomóc, pomozte mi prosím, už jsem celý mokrý!“ volal a prosil.
„Zvonečku, mohu se k tobě na chvilku schovat?“ ale zvonek ho neslyšel, pobrukoval si písničku a kdepak by ho napadlo, že Duháček venku mokne a chce si k němu zalézt.
„Kopretinko, prosím, ty máš veliký klobouček, pusť mě pod něj“ žadonil u bílé kopretiny.
„Jdi se schovat jinam Duháčku, nemám tu už místo, dřív jsi nechtěl a já ti teď pomoci nemohu“ zašeptala kopretina.

Nikdo nemohl motýlovi pomoci, buď měli všude plno, nebo ho neslyšeli a nebo ho chtěli potrestat za to, jak ošklivě se choval.

Když už si sluníčko odpočinulo, protáhlo se a opatrně odstrčilo mráčky na stranu, uvidělo motýla, jak se celý mokrý choulí v trávě a pláče. A tu se teprve podivilo, Duháček měl křidélka úplně šedivá, vody mu smyla všechnu tu nádheru a stal se z něj obyčejný, možná i trochu ošklivý motýl. „Tak proto tak naříká“ pomyslelo si sluníčko. „Tak už neplač Duháčku, roztáhni křidélka, já ti je vysuším“ usmálo se na motýlka a pošimralo ho na tykadle.

„Už nejsem duhový, jsem obyčejný motýl“ pobrekával .

„Duháčku, poleť ke mně, dotkni se mě křidélky a já ti dá trošku své barvy“ volal na něj zvoneček.
„A ke mně také, i bílá je hezká barva“ usmála se kopretina.
„Přileť si i k nám“, zvaly ho další a další květiny a tak Duháček lítal od kytky ke kytce, tu se otřel o pampelišku, támhle zase o chrpu a hnedka vedle, opatrně aby jí neublížil, se zlehounka dotknul pomněnky.

A tak tam sbíral barvičky a po chvilce už zase zářil, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a možná byl ještě krásnější než dřív. Nad celou loukou se vznášel duhový opar, až se i vánek vrátil, aby viděl tu nádheru.

Duháček nikdy květinám nezapomněl jak ho zachránily a vždycky, když letěl kolem, tak se u nějaké co chvilku zastavil, aby si popovídal. Déšť nesmyl jenom barvu z křidélek, ale taky spláchnul pýchu, která se už potom nikdy nevrátila.

Tak už to někdy bývá, že se nám musí stát něco zlého, abychom poznali, že jsme se nechovali správně. A tak to bylo i s Duháčkem. Až někdy půjdete kolem Bělského lesa, nezapomeňte se stavit, uvidíte krásu kterou jste ještě neviděli.

Marcela Schejbalová

Přečtěte si také:

  • DraciDraci Mámo, táto, draci letí, letí, letí do nebe. První, druhý i ten třetí, usmívá se na tebe. Když tě pustím, ty můj dráčku, zaletíš až do nebe. Koho by to napadlo, letíš výš než […]
  • UzelUzel Děti si stoupnou do úzkého kruhu, zavřou oči a natáhnou nejprve pravou ruku před sebe a chytnou někoho jiného za ruku, pak levou ruku a zase někoho chytnou. Pak otevřou oči a snaží se […]
  • Madagaskar 2: Útěk do AfrikyMadagaskar 2: Útěk do Afriky Madagascar: Escape 2 Africa (2008) K natočení animované komedie Madagaskar 2 měli její tvůrci dva dobré důvody. Prvním bezpochyby byly tržby, které film vynesly na první místo žebříčku […]
  • Zažít krachy nevadí (Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř)Zažít krachy nevadí (Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř) 01. Svět je malá školka 02. Datel 03. Moje teta Sylva 04. Ovádi 05. Zajíc na bobku 06. Umím prase ze předu 07. Barvy 08. Hají 09. Nedorozumnění 10. Horymír 11. Ulice, […]
  • Chyť chřestýšeChyť chřestýše Pomůcky: krabička připínáčků (kyblík a kameny), šátky na oči Varianta 1: Dva hráči si zavážou oči a ostatní kolem nich udělají kruh. Doprostřed jde ještě jeden hráč, který má v ruce […]

Publikoval(a) (1 741) 

Nápady a inspirace

Vítáme nově příchozí:
Inspirujte se a sdílejte!

FB stránky
FB stránky
FB skupina
FB skupina
Přidej se
Přidej se



Leave a Reply

diskuzní fórum   Vytvořte si vlastní diskusní fórum, poradnu nebo skupinu.


im
2007-2021 Předškoláci - Pedagogický magazín - rozvoj a výchova dětí, ISSN 1804-3615 (single)
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o. | Info pro uživatele: sběr a využití dat