V lesíku žily pracovité veverky, které sbíraly jídlo na zimu. Všechny poctivě sbíraly a dávaly je do společné spíže. Avšak veverka Rita sbírala potravu jen pro sebe. Nasbírané dobroty si schovávala do komůrky.

Nastala zima a zásob ubývalo. Nejstarší veverák řekl:
„Budeme muset zmenšit příděl potravy, nebo nikdo z nás zimu nepřežije.“
Veverka Rita si pomyslela, že ona ano, neboť ona měla ve své komůrce ještě dost jídla. Ale protože byla chamtivá, s nikým se nechtěla rozdělit, udělala si ve své komůrce past na nenechavce.
…

Na každého jednou dojdePokračovat ve čtení »

V jednom malém domečku uprostřed lesíka, kde zpívali ptáci, všude tekly pramínky potůčků a všechno kolem vonělo a kvetlo, stála sklenička s vodou.
Voda povídá skleničce: „Skleničko, skleničko, jak to venku krásně žije, svítí, kvete, se raduje. Chtěla bych se na chviličku podívat ven, nechci býti stále tady, ve skleničce jen.“ Sklenička odpoví: „Vodo, vodo, vodičko, nevím, potěší-li tě srdíčko, vyjdeš-li ven, už nebudeš k užitku, hajný z lesa utahaný, nebude mít k úpitku.
Voda si říct nedala, překlopila skleničku, rozlila se po chaloupce.
Teď jen vyschne na podlaze, zvědavost se platí draze.
Dobře jí radila sklenička, však neposlechla ji vodička.
…

Spěchat se vždy nevyplácí, zvědavost též smysl ztrácíPokračovat ve čtení »