Soběžně se státními mateřskými školkami se po roce 1989 začaly u nás profilovat tzv. alternativní školy a školky. Tento typ výchovně vzdělávacích institucí nelze ztotožňovat pouze se soukromými školkami (či školami) nebo těmi, které se za “alternativní” přímo označují ( reformní školy), ale je potřeba tato zařízení chápat široce jako taková, která se vyznačují pedagogickou specifičností, jenž je odlišuje od běžných škol.
Většina odborníků přes problematiku alternativních škol se shoduje na tom, že pedagogickou alternativou nemusíme rozumět jenom soukromé, církevní či velké pedagogické koncepce, nýbrž, že alternativní mohou být jednotlivé přístupy učitelů, duch a atmosféra tříd i celých škol. Po roce 1989 se setkáváme s větší humanizací, demokratizací a liberalizací českého školství. Relativní novinkou je Celý článek »
Články » Poslední komentáře