Beránek na nebi – Žáček Jiří
Beránku smím tě podrbat za ušima?
Beránku, není ti v zimě zima?
Beránku na nebi, dělej to jako všici:
pořiď si na zimu beranici!
Beránku smím tě podrbat za ušima?
Beránku, není ti v zimě zima?
Beránku na nebi, dělej to jako všici:
pořiď si na zimu beranici!
Padají vločky, padají z nebe
na mě, na něho, na tebe.
Zebou uši, zebou nosy, zebou opice
a pštrosy v zoologické zahradě,
zebou zebru na bradě.
Jak peřina za peřinou
po obloze mraky plynou.
Pár těch peřin puklo mrazem,
peří se z nich sype na zem.
1.
Sláva – sněží! To je prima,
letos bude bílá zima!
2.
Honem děti, máme práci,
ať tu stojí sněhuláci.
Sedm bratrů havranů
na zahradě kráká
o tom, že se náramně
brzy večer smráká.
Až budeme rozprávět
o té věci s nima,
do zahrady vkrade se
jejich sestra zima.
Věrná sestra havraní,
věrná bílá vrána.
A celý svět pod sněhem
probudí se zrána.
Prší, prší, jen se leje,
kam koníčky pojedeme,
pojedeme na luka,
až kukačka zakuká.
Kukačka už zakukala,
má panenka zaplakala,
ty, kukačko, nekukej,
má panenko neplakej.
Já, kočička malá,
jak jsem ráno vstala,
hned jsem to sluníčko
smát se uhlídala.
A kdyby se smálo
stokrát do pokoje,
tak se neusměje,
jak matička moje.
Běží liška k Táboru,
nese pytel zázvoru,
ježek za ní pospíchá,
že jí pytel rozpíchá.
Běž, zajíčku, běž za ní,
pober jí to koření.
Liška se jim schovala,
ještě se jim vysmála.