Ve dne, v noci náš dům střeží
Ve dne, v noci náš dům střeží,
dobrý pozor umí dát,
mohli by jste jenom stěží,
našeho psa oklamat.
Ve dne, v noci náš dům střeží,
dobrý pozor umí dát,
mohli by jste jenom stěží,
našeho psa oklamat.
Pomůcky: barevný papír (červený), barevný sisal, lepidlo, kolíček na prádlo, tavná pistole.
Popis: Nakreslíme si na červený papír srdce a vystřihneme jej. Menší srdíčko vystřihneme ze sisalu, které přilepíme k papírovému srdíčku. Tavnou pistolí připevníme kolík na prádlo, abychom srdíčko mohli připevnit na viditelné místo. Takto ozdobeným kolíčkem můžeme připnout vlastnoručně nakreslené přáníčko.
…
Jezevec má hezký zvyk, provozuje tělocvik,
bosky cupe v oranici, za slunce i v plískanici.
V říjnu vlci táhnou lesem a jezevec za závěsem
václavky do octa dává, na divoké husy mává.
Hornické pohádky vypráví o malých permonících Světýlkovi a Fousovi z dolu Řimbaba. A ptáte-li se jak permoníci vypadají, jsou to mužíci, jeden s dlouhými vousy na bradě, druhý bez vousů, velcí, že by je ve vysoké trávě nebylo vidět. Ale jinak jsou oblečeni jako havíři. Jako oni mají vzadu kolem beder kůži, flek, na hlavě kápi a v ruce nosí kahanec. Zažívají spoustu dobrodružství a rádi vám o nich povědí. Milé povídání a krásné barevné ilustrace poodhalí svět, který je jinak velmi dobře utajen.
…
S dětmi jsme se seznámili s příběhem odhozeného Ferdy, který se naštěstí dostane do Emušákova (světa odložených plyšáků), kteří prožívají různé pocity. Dětem jsou tyto pocity nádherně znázorněny každou jinak barevnou muškou a díky nim jsme je dokázaly lépe pojmenovat a pochopit. V knize je také několik poutavých příběhů, v kterých právě vystupují nejen mušky, ale i plyšáci. Musím říct, že někdy děti nedokáží déle udržet pozornost, ale při vyprávění těchto příběhů bylo v naší třídě naprosté ticho 🙂 Také se schováváním a hledáním mušek, používáním náladoměru jsme skoro nemohli přestat a nakonec si každý svou mušku namaloval a pojmenoval. Těšíme se určitě na další zajímavé příběhy a na to, že se se všemi pocity seznámíme mnohem podrobněji. Děkujeme tvůrcům a budeme rádi za více takovýchto nápadů 🙂
…
Nepodceňte kvalitu výbavy pro Vašeho malého cyklistu! Velmi pečlivě byste se měli zaměřit především na ochranu hlavy. Dětské helmy na kolo mohou působit jako prodloužená ruka tam, kde jste na své dítě již moc krátcí a ušetří Vám plno vrásek na čele!
…
Výzva pro všechny starostlivé rodiče: nepodceňte bezpečnost na kole!Číst více »
Daleko na severu je Grónská zem, žije tam Eskymačka s Eskymákem.
[: My bychom umrzli jim neni zima snídají nanuky a eskyma. :]
Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc.
[: Na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. :]
…
Ale jenom se za okýnkem zajíc Janek ohřál, v tom zaječím domečku, jak se teď už říkalo, dostal pořádný hlad. Jak hopká po lese, zvířátka se mu zdaleka vyhýbají, protože se zase o něm pod zasněženými stromy po doupatech vyprávělo. A sněhu od večera připadlo, že by ho mohl v putýnkách nosit do kraje dětem na prodej.
Hup, skok, hup skok.
…
Být dneska dítětem s diagnózou ADHD již není nic neobvyklého. I když se často lamentuje nad tím, že dříve se těmto dětem říkalo prostě jenom „zlobivé“, kdežto dnes je pro to lékařský termín, odborníci vědí své a rodiče těchto dětí také. Ovšem pravdou zůstává, že hyperaktivita není žádný výrazný hendikep, proto např. není důvod bránit takovému dítěti najít si smysluplnou výplň volného času, nebo ho poslat v létě na tábor. Pionýr se zapojování různě odlišných dětí do běžné činnosti ve svých kolektivech věnuje dlouhodobě. A nebrání se ani dětem hyperaktivním. I když musí pak občas nastat v oddíle určité změny, naši vedoucí si umí poradit. Jak to pak vypadá v praxi, líčí příběh o Hynkovi.
Pro naše vedoucí, ale i pro pedagogické pracovníky jiných organizací a škol, i pro rodiče, slouží nepřetržitě naše pionýrská poradna, najdete ji na www.pionyr.cz/inspirace/poradna.
Bylo to před koncem školního roku, kdy nás navštívila maminka Hynka. V ruce držela letáček, který nabízel letní tábor naší pionýrské skupiny. Stála ve dveřích a nevěděla, jak začít. Pozvali jsme ji dál a nabídli židli. Hynkova maminka se malinko zklidnila a začala se vyptávat na tábor – co budeme dělat, jak to u nás chodí, kdo bude mít děti na starost a nakonec se zeptala, zda máme zkušenosti s dětmi s ADHD. Když se dověděla
, že s dětmi s touto diagnózou jsme se již setkali a máme jisté zkušenosti, začala povídat o devítiletém synovi: „Víte, on není zlý, chvíli neposedí, pořád skáče jiným do řeči, je stále v pohybu a někdy zareaguje naprosto neadekvátně, začne být agresivní. Ze školy nosil poznámky, že se neumí chovat, vyrušuje… Z několika kroužků jsem ho musela odhlásit, protože ho tam nechtěli. Vezmete mi ho na váš tábor? Hynek se moc těší a já bych to chtěla zkusit.“ Vzhledem ke svým zkušenostem s těmito dětmi jsme se rozhodli, že Hynka na tábor vezmeme.
…