2013 03.03

Sněženka

“Ty sis nějak pospíšila,
celá zem je ještě bílá,”
mne si oči sluníčko,
“ukaž se mi kytičko.”

“Proč jsi celá ubrečená?”
utěšuje sněženku,
“od sněhu jsem promáčená,
nemám žádnou pláštěnku.
A boty mi taky schází,
panují tu ještě mrazy.”

“Počkej, já tě zahřeju,
hned ti bude hej.
Však už brzy bude jaro,
tak už neplakej.”

Andrea Zatloukalová

Přečtěte si také:

Kytice Kytici květů natrhám, do náruče ti ji dám. Můžeš si k ní přivonět, poznáš, jak voní každý květ. Jsou to jen prosté květy polní, vycítíš z nich vůni jarní. Až půjdeš zase […]
Předjaří Zemi dusí ještě sníh, skrývá se i v oblacích. Bledulka ven vykukuje, klobouček si upravuje. Skřivan v poli poletuje, zpěvem jaro přitahuje. Vrzy, vrzy, to mě mrzí, jaro ještě […]
Sázíme sazenice Maminko, co to tu máme? Krásné, malé sazeničky. Kam je ale všechny dáme? Do záhonku pro kytičky. Nejdřív důlek uděláme, sazeničku do něj dáme. Hlínou ji pak zasypeme, nakonec ji […]
Petrklíč Vozilo se na jaře, tralalalalá, slunce v zlatém kočáře, tralalalalá. Tralá, tralá, tralalalalá. Kampak jedeš, sluníčko? Za tři hory Ančičko. Přivezu ti zlatý klíč, jmenuje se […]
Květ Sněženky Na dveře již jaro ťuká, sníh odtává, led už puká, mokrý sníh pod sebou skrývá jara květ, jenž prvním bývá. Poupátka pod sněhem trčí, kvítečky se k zemi krčí, květy mají barvu […]