Musíme se pochválit, nikdo jiný to za nás neudělá … básničku jsem napsala jako poděkování všem paní učitelkám za jejich náročnou práci … na vystoupení pro rodiče měla úspěch. Přeji hodně pozitivní energie, sil a životního optimismu.
Učitelky ze školky,
to jsou odvážné holky.
Naučí tě kreslit, zpívat
svět okolo sebe vnímat.
Kamarádit se zvířátky
a těšit se na pohádky.
…
O mateřských školkách se nyní často hovoří jak v tisku, tak i v jiných masových sdělovacích prostředcích. Někteří komentátoři naznačují ve svých úvahách nedostatek míst pro ty naše malé ve školkách, jiní zase hovoří o malém počtu učitelek, výjimkou nejsou ani úvahy o nízkých platech těch, co se o děti tohoto věku starají.
Ať je to tak či jinak, faktem zůstává, že mládež tohoto věkové rozpětí potřebuje maximální péči státu, zájem rodičů a přiměřenou erudici pečovatelského sboru.
…
Den se chýlil ke konci. Slunce pomalu zapadalo a na kraj se snášela šedivá mlha. Plchovští chlapci hnali z pastvy domů dobytek. Tenkrát bylo zvykem, že spásali trávu i v lese.
Honáci na sebe zahalekali a pomaloučku sháněli dobytek na cestu k domovu. Před Novákovic stavením seděl na lavičce děda Novák a dovedně vyřezával ze dřeva píštalku. Čekal na vnuka Tondu. Tonda na něho z dálky vesele mával a když přišli blíž, zavolal: “Dědo, dneska jsem byl v lese s našimi kravami první,” trochu se chlubil. …
Otloukej se, píšťaličko
otloukej se, mízo-lízo!
Nebudeš-li se otloukati,
budu na tě žalovati,
…
Ani samotný ďábel nebyl Švédům v obléhání města Brna v polovině 17. století nic platný. A to už je co říci! Když zklamalo i samotné peklo, ztratil generál Torstensson již všechnu naději a sílu k boji se zatvrzelými obránci. Mrzutě se posadil do pohodlné lenošky před svůj velitelský stan a, vztekle brblaje, poručil si pohár vína. Bláhově si myslel, že alkoholem svůj neúspěch spláchne. Ale kdež! Jakmile pozdvihl nádobu k ústům, zaburácel ze …
Zítra půjdu do školy,
nemusím mít úkoly,
nejsem ještě řádným žákem,
ale už jsem předškolákem.
…
Honem děti, zavřít víčka,
dostanete misku mlíčka.
Sny jsou sladčí nežli med,
co vám budu vyprávět.
Houká vláček hú, hú, hú, podívejte, už jsem tu.
Jenom chvilku budu stát – honem, lidi, nasedat!
Žil byl jeden chudý dřevorubec a ten měl ženu, ke které mu pánbů nadělil tři dcery, už to byly holky na vdávání. Bydlili v malé chalupě hned u lesa, odkud se každého rána vydával za prací a jedna z dcer mu nosila oběd. Přišla řada zase na tu nejstarší, a tak otec řekl: „Abys našla cestu, ty holka ztřeštěná, vezmu si tady pytlík prosa a budu ho cestou rozsypávat.“ Nu, nápad to byl dobrý, kdyby v lese nelétalo tolik hladových vrabčáků, skřivanů, pěnkav, kosů i čížků. Když se nejstarší dcerka vydala s obědem, bylo proso sezobáno do posledního zrnka, a tak …
