To je zima, to to zebe, (stoj, ruce hladí tělo)
když padají vločky z nebe. (dřepy)
Obléknem si rukavice, (stoj, třít ruce)
bundy, šály i čepice, (ukazovat na část těla)
vyjdem mezi paneláky, (chůze)
budem stavět sněhuláky. (stoj, ruce jako sněhulák)
Publikováno bylo v časopise Sluníčko.
Letí vločka z nebe, (běh po špičkách)
nos ji hrozně zebe, (běh + držíme si nos)
vše se změní rázem, (zastavit, hlava „ANO“)
až dopadne na zem. (rychle do dřepu)
…
Vítek si s tatínkem užíval dovolenou na chatě. Chodili se koupat k nedalekému rybníku, sbírali v lese houby a také opravili střechu a natřeli plot. Večer nemusel chodit spát tak brzo jako doma, a to se mu líbilo. Sedávali u ohně a povídali si. Jednou se Vítek natáhl do trávy a díval se na nebe.
„Tati, co je to tam nahoře, ty zářící tečky?“ zeptal se.
„To jsou hvězdy, Vítku.“ …
Tam, kde řeka Ohře omývá děsivé skalní stěny a protéká prstencem kopců Slavkovského lesa, ční dlouhé věky hrad Loket, který je stejně jako ostatní hrady opředen tajemstvími. Říká se, že na hradě žije skřítek ve splývavých šatech, který má rozcuchané vlasy propletené jehličím. V jedné ruce drží kartáč a ve druhé knihu. Pidimužík se prý vynořuje ze svých úkrytů a snaží se učesat rozcuchané děti.
…
Tato básnička může být zařazena do projektu Den země – podmořský život, ekologické katastrofy, máme rádi přírodu, jsme součástí přírody. Hlavně v těchto dnech je to téma velice aktuální a proto vznikl tento text, který jsem i zhudebnila.
S.O.S.
Na moři se objevila ropná skvrna,
ryby řeší čí to byla asi vina.
I ten žralok zubatý měl velikou zlost,
lidem vzkázal: “přemýšlejte,
máme toho dost”.
…
Na vysokém jarním nebi
zlaté slunce stojí.
Hřeje, to je zapotřebí.
Všechny zimní bolístky nám zahojí.
Padá, padá sněhové pápěří,
padá, padá nikdo mu nevěří,
že padá z nebe,
za to nás zebe. …
Přišla zima, toto zebe,
na zem padá snížek z nebe.
Zítra z rána vezmu sáně,
zajezdím si z naší stráně.
Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka, (děti skákají jako žabičky okolo pomyslného rybníka, vytvořeného z lana)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe? (děti se rozhlíží okolo a pak ukáží prstem na nebe)
nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky! (děti skočí žabím skokem do “rybníka”)
