Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže.
„No, dobrá,“ pravila jednou veverka, „vezmu si tě za muže, ale musíš být hodný.“ Ježek jí z velké radosti vše slíbil. Pozval vlka a lišku za svědky, zajíce za družbu a srnku za družičku. Veverka byla nevěsta a ježek ženich.
…
„Zajíček ve své jamce, sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati, hbitě skoč a vyskoč.“
Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.
…
V hustých lesích, kde nyní lázeňské místo Karlsbrunn leží, před dávnými časy zbožný poustevník život svůj trávil v modlitbách, odloučen od ostatního světa hříšného. Pohříživ se jednou v tuhý spánek za noci letní, spatřil svatého Huberta. Svatý táže se, co by si poustevník přál. Poustevník přemýšlel a konečně odpověděl: „Chci nemocným prospívati.“ — Probudiv se ze sna, zbožný poustevník …
Zámek, město i panství bruntálské získali po bělohorské porážce Němečtí rytíři od pánů z Vrbna, kteří vedli odboj proti císaři Ferdinandovi II. a byli za to přísně – i na hrdle – trestáni. Za vlády Německých rytířů se na Bruntálsku (jako všude jinde) rozšířily ty nejohavnější pověry, a jednou z nich zachycuje naše povídání: …
Lidová pověst O velmistrovi Janu Kašparu AmpringenaPokračovat ve čtení »
Práce v dolech byla těžká, ale kdo za ni uměl vzít, vydělal víc než obyčejní sedláci. Moc si jich ale neužili. Nejen proto, že umírali mladí, protože uhlí jim ukracovalo životy. Havíři byli také pověstní tím, že peníze se jich moc nedržely – skoro všechny se rozkutálely v místních harendách, které kolem dolů rostly jako houby po dešti. To bylo doma vždycky křiku, když horník přišel “ze šachty” pozdě v noci na vratkých nohou a bez jediného groše.
…
Každý rok zapřahá Santa Claus do saní Rudolfa, nejslavnějšího soba z Vánočního města a společně rozvážejí dárky dětem po celém světě. Tentokrát ale musí obyvatelé Vánočního města vyřešit velikou záhadu. Ve světě mizí hračky a Vánoce jsou tak v ohrožení. Rudolf je pověřen nelehkým úkolem. Se svými kamarády se musí vydat na Ostrov hraček, aby tam vypátral troufalého zloděje, který okrádá děti o jejich dárky…
K hradu se váže několik zajímavých pověstí. Podle nich se na různých místech zámku v noci zjevuje bledý přízrak smutné bílé paní. Pověst o ní se váže k době, kdy na horšovskotýnském zámku panoval krutý šlechtic Volf (snad z Ronšperka.) Utiskoval své poddané i měšťany tak, až se vzbouřili. Byl za to předvolán před panský soud do Plzně a tam přinucen, aby jednal s poddanými lépe. Z jednoho z mnoha válečných tažení si přivezl …
Počkej ty děvečko u políčka,
je na něm v dolíčku čočovička.
Čočovička, čočka, tam děvčátko počká.
Když Schiebl sbíral pověsti o založení Nové Plzně, nalezl v archivu Národního muzea v Praze vzácný rukopis Kašpara Ladislava Stehlíka /1571-1611/. Rukopis obsahoval zápis podle vyprávění plzeňského měšťana Jakuba Stehlíka, narozeného roku 1480, který o založení Nové Plzně slýchával od svého otce Bartoloměje a od své báby Markéty. Ještě než Jakub Stehlík roku 1585 zemřel ve věku 105 let, zapsal jeho vyprávění Kašpar Ladislav Stehlík takto:
…
Do lesů kolem hradu Kašperk chodívali chudí chalupníci na dřevo a proutí k pletení košíků. Jednou si všimli, že na pobořených hradbách brzy zjara vykvétá zvláštní keř. Byla to šípková růže, ale její květy byly obrovské a krvavě rudé. Jednou o Velikonocích šla tudy mladá žena s dcerkou Maruškou. Vracely se z kostela v Kašperských Horách. „Podívej, maminko, na ty krásné růže!“ zvolala Maruška. „Počkej, hned ti jednu přinesu, aby …
