Jméno autora: redakce

To vám jednou v zemi Kdovíkde vládnul takový král, kterému mohl jeden nalhávat celé sáhy modrého z nebe, mohl prášit, že se pod tíhou těch lží v hodovním sále prohýbaly dubové trámy, ale král tomu všemu věřil a ve své víře byl tak pevný, že k pochybnosti ho nepohnulo vůbec nic. Kraloval už nějaký ten pátek a nejméně jednou za den se stalo, že některý z jeho dvořanů či ministrů podlehl malověrnosti a nad některou novou zprávou se pohoršil: „To je lež!“ nebo „To je prolhané!“ nebo „Tomu živáček neuvěří!“. Tu se král vždy rozzlobil, neboť v jeho očích na světě žádné lži nebylo, všechno se přece mohlo někdy někde stát. To není jen tak, někomu říct: …

ArcilhářČíst více »

Jeden mlynář a jeho žena zemřeli krátce po sobě a zanechali tu dvě děti, chlapce a děvčátko, a jako jejich dědictví kozu a kohouta. Děti chtěly ta zvířata prodat, aby si za to opatřily něco k živobytí, a tak chlapec přivázal koze kohouta mezi rohy a hnal je na jarmark. Na cestě potkal řezníka, který šel zrovna nakupovat dobytek a vedl sebou tři psy, černého, bílého a strakatého. „Nechceš si to se mnou vyměnit?“ zeptal se řezník chlapce. Ten se na psy podíval, a protože se mu dost líbili, souhlasil. Řezník mu dal ještě píšťalku a řekl: „Když zapískáš, psi ti přiběhnou na pomoc, ať jsou kdekoliv.“ S těmi slovy se hoch obrátil k domovu. Sestřička, když viděla, že nepřinesl chleba, začala plakat. „Nyní umřeme hlady!“ volala žalostně. Ti psi ale všemu rozuměli, vyskočili a utíkali na královský letohrádek, který stál nedaleko. Ten černý pes vběhnul do kuchyně a popadl pečeni, ten bílý utíkal do spižírny a vzal tam chleba a ten strakáč skočil do sklepa a přinesl láhev vína. Děti se zaradovaly, jedly a pily a od té chvíle již nouzí netrpěly; neboť vždy, když měly hlad, přinesli jim psi nějaké jídlo.
…

Bratříček, sestřička a tři psiČíst více »