Kačer pan a kachna paní
Kačer pan a kachna paní
s káčaty jdou na plování.
Každé káče z břehu skáče,
kola dělá jak koláče.
Kačer pan a kachna paní
s káčaty jdou na plování.
Každé káče z břehu skáče,
kola dělá jak koláče.
Čápi velká hnízda mají,
na komínech přebývají.
Lidé rádi hledí zdola
na ta velká čapí kola.
Vrána letí, (překřižte ruce dlaněmi vzhůru
a zaklesněte je do sebe za palce, ostatními prsty pohybujeme)
nemá dětí.
My jich máme
jako smetí.
My je máme,
neprodáme, (odmítavě zakroutíme hlavou)
protože je rádi máme. (pohoupáme, dáme pusinku, obejmeme)
Sníh už pokryl všechny střechy,
na vrabečka padá,
přitulil se ke komínu,
nahříval si záda.
Dobře bylo vrabečkovi
v teple za komínem.
Co mu dáme, až se vyspí?
slaný rohlík s kmínem.
Krákorala černá vrána
krákala na havrana:
Milý strýčku havrane,
kdy už jaro nastane?
Ťukám, ťukám zobákem,
abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu.
Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde – možná ráno.
Vlaštovičko, leť,
už je na tě čas.
Listí žloutne, poletuje,
po strništích vítr duje,
bude brzo mráz.
Oženil se ptáček,
malý jarabáček.
(překřížíme palce obou rukou,
pohybujeme ostatními prsty
a napodobujeme tak ptáka)
Přišla paní vrána,
na housličky hrála.
(rozevřeme dlaň a postupně
ťukáme na jednotlivé prsty,
nyní ťukáme do palce)
Přišel pan jelínek,
přinesl koš malinek.
(ťukáme na ukazováček)
Přišel pan zajíček,
přinesl koš vajíček.
(ťukáme na prostředníček)
Přišla kmotra liška
a s ní slečna myška.
(ťukáme do prsteníčku a malíčku)
Myška v krásné parádě tancovala po hlavě.
(malíček se otočí bříškem dolů
a “tancuje po těle dítěte)
Vlaštovičky, vlaštovičky,
povídalky, švitořičky,
už nám z dálky jaro nesou,
na domov se celé třesou.
Prohlédly si, kde co leží,
hnízda, dvorky, špičky věží.