Malý Lukášek již odmalička jezdil každý rok o prázdninách s rodiči k moři. Měl moře tuze rád a pokaždé si odtamtud dovezl domů plno pěkných zážitků, zajímavostí i nezapomenutelných vzpomínek. Moře mu zkrátka přirostlo k srdci a netoužil po ničem jiném, než se stát v dospělosti námořníkem.

Jednou dostal od tatínka k narozeninám tři lodičky s figurkami námořníků na hraní, které si Lukášek s oblibou pouštěl každý večer v koupelně při koupání ve vaně a rád si s nimi hrával. Jenomže právě těmto námořníčkům se plavba ve vaně v obyčejné trošce vody s pěnou do koupele vůbec nelíbila. Byli to přece námořníci a ti patřili nepochybně na moře, do slané vody a jen tam jim mohlo být dobře. „Ach jo, kdybychom tak mohli na moře, to by byla paráda! Vidět tak velké vlnobití, které by nás unášelo po moři stále dál a dál, naše loďky by se houpaly po vlnách a všichni tři bychom tak mohli zažívat ta nejrůznější dobrodružství.“ snili den co den tito malí námořníčci.
…

O třech malých námořnícíchČíst více »

Vojtíškova babička byla vyhlášená kuchařka. Jak by také ne, když dlouhá léta vařila v Praze v hotelové kuchyni pro hosty z celého světa.

Teď ale bydlela tam, kde její vnouček Vojtíšek a vařila pro děti v mateřské školce, do které chodil. A vařila jim báječně. Uměla nejlepší bramboračku široko daleko, po jejích koblížkách se vždycky jen zaprášilo a špenát uměla takový, že ho jedla i Madlenka, a ta měla nejmlsnější jazýček. Ale úplně nejvíc dětem chutnaly její borůvkové knedlíky.
…

Babička a borůvkové knedlíkyČíst více »

Na kraji jednoho malého městečka u malinkého lesíčka byla tůň, teda tůňka.

V tom rybníčku žila spousta zvířátek: čolci, mloci, žáby. A ti si od rána do večera hráli nebo závodili. Až na jednu žabku, jmenovala se Kvakulka. Ta jediná celý den nedělala nic, jen si každé slunečné ráno vylezla na ten největší leknín a celý den jen spala a jedla, všechno byla nuda, nic jí nebavilo. Bráškové ji lákali na závody v chytání much „Kvakulko, pojď si s námi zazávodit!“ …

Líná žábaČíst více »