Víte, proč se říká, že prasátko nosí štěstí? To začalo tak: Ve výloze hračkářského krámku sedělo smutné a osamělé plyšové prasátko. Růžová ouška i čumáček zvědavě otáčelo za dětmi, které lepily nosíky na sklo a obdivovaly panenky v nádherných šatičkách, vláčky a bagry a taky kočárky a koloběžky. Zajímaly je i stavebnice a nádobíčko, jen prasátka z plyše si nikdo moc nevšímal. Ale nebylo divu, že děti moc nezajímalo, bylo umouněné až hrůza.
…
Staré pověsti Chebska vyprávějí o bohatém městě na hoře Dyleni, které bylo pro svojí pýchu prokleto a propadlo se do podzemí i se svými poklady. Nyní je hlídají skřítkové.
…
V jedné daleké zemi, hluboko v lese, žil v jeskyni veliký obr. Bylo tu celkem živo, všude plno zvěře, každou chvíli sem zavítali lidé. Tak to šlo nějaký čas, až někdo z lidí velkého obra zahlédl. Pověst o něm se rychle rozkřikla, lidé se začali bát a lesu se každý obloukem vyhnul. Dokonce i zvířata jakoby se před ním schovávala.
…
Martin na bílém koni nebo bez něj… blíží se čas myslet na zimní tábory!
…aneb kdy vlastně jsou zimní tábory 2011?
Při pohledu do kalendáře si nelze nevšimnout, že se nám blíží svatý Martin. Zatím to sice nevypadá, že by chtěl přijet stylově na bílém koni, nicméně předpovědi počasí nás letos už několikrát na huňaté boty, rukavice a zimní přezutí aut připravovaly. Každopádně s první sněhovou pokrývkou přijde i čas pomýšlet na výběr zimních táborů pro děti. Tedy pokud si chceme vybírat ze široké nabídky kvalitních zimních táborů od zkušených provozovatelů.
…
Cestou do školy na nástupním ostrůvku tramvaje se desetiletá Terezka každé ráno choulí do bundy a z deštníku kolem ní tečou proudy vody. V takových nevlídných chvílích se v duchu vrací o pár měsíců zpátky, pryč z mokrého studeného města do slunečných letních dnů strávených mezi kamarády na letním táboře Dětí bez hranic. Jak tam bylo pěkně a jak to všechno rychle uteklo. A to byla letos dokonce na dvou táborech!
…
Ahoj princezno!
Vydej se do světa zámeckých zahrad, kočárů, nádherných šatů a udatných princů! Kamarádky ze zámku ti ukáží, jak počítat, vyzkoušíš si s nimi psaní, rozvineš svůj smysl pro pozorování a procvičíš svůj postřeh.
…
Bylo a možná nebylo – to není důležité. Možná se to stalo, věř tomu nebo ne. Povím ti jeden příběh ze zimních časů. Mrzlo až praštělo a ledový vítr se proháněl po polích. I přilétl do města, kde začal zpívat svou píseň. Lidé v ulicích se ho ptali: „Co neseš větře toulavý?“ „Možná smutek, kdo to ví?“ odpověděl jim vítr. Lidé jen zavrtěli hlavou. Smutek se teď nenosí, Vánoce musí být veselé. Vítr prolétl městem a zpíval u městské kašny. Kolem kašny šla maminka, která za ruku držela děvčátko. …
Blansko s nejbližším okolím od nepaměti patřívalo olomouckému biskupovi. Není divu, že tento nejvyšší církevní hodnostář na Moravě dbal na to, aby zvláště na jeho vlastních statcích byly věci náboženské příkladně vedeny. Z toho důvodu se také zasloužil o postavení kostela v Blansku jako jednoho z prvních v kraji, a to po dlouhých a složitých sporech s brněnským knížetem Vratislavem, který si na Blansko činil nárok, a proto …
Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla zírat celé hodiny a také to dělala. Natáčela se zepředu, prohlížela se zezadu, otáčela se jak holub na střeše – doprava a doleva. Špulila pusu, poulila do zrcadla oči, dokonce v zrcadle prohlížela svůj jazyk. Zrcadlo div z toho všeho prohlížení neprasklo. Přátel si nevšímala. Ostatně, k čemu by jí nějací byli, když si vystačila jen se zrcadlem. Zvířátek si nevšímala, ani si s nimi nehrála, prostě jen zírala do zrcadla. Většina zvířátek nad tím mávla rukou a žabku ze svých her vynechala.
…
