Sluníčko se probudilo, (z dřepu do stoje snožmo, ruce kruh před tělem)
paprskama zasvítilo, (stoj snožmo, ukazováčky ukazují na všechny strany)
pohladilo kytičky, (stoj snožmo, úklony hlavou stranou)
zvířátka i dětičky. (pohladíme kamaráda)
To vše udělalo jen, (stoj snožmo, mírný předklon)
aby měli hezký den. (poskoky snožmo, tleskat)
Holčička s červenou čepičkou,
šla lesem za svojí babičkou,
v košíčku nesla jí bábovku,
kytičku a v láhvi sodovku.
Vlk potkal Karkulku u vody,
dal si s ní k chaloupce závody,
našel si nejkratší cestičku,
byl první a sežral babičku.
…
Vyšel hříbek na procházku, našel v lese mobil,
protože byl, ale těžký tak se trochu zlobil.
Pomozte mi kamarádi „Hele co jsem našel,
nemůžu to ani zvednout, začínám mít kašel„.
Přišli čtyři kamarádi, nadzvedli to lehce,
Zavolali na tatínka, jestli mobil nechce?
…
Děti chodí po prostoru a navzájem si říkají tyto slova (pomalu, rychle, stop) a snaží se jim přizpůsobit. Obměna může být, že děti si změnu rychlosti určí jen nějakým posunkem. Vhodné pro děti od 3 let. Rozvoj ychlosti a pohotovosti.
Víš, kdo plete sítě z nití,
na kterých se rosa třpytí?
Devět čilých pavoučků,
na zeleném paloučku.
Stojka, sotva, to nic není,
pustíme se do cvičení.
Neleká nás ani pád,
sportovec se nesmí bát.
Děti stojí v kruhu a určí si mezi sebou vedoucí jezinku, která bude postupně předvádět různé pohyby. Ostatní děti je po ní napodobují. Dítě, které je za dveřmi pak musí vedoucí jezinku odhalit. Vhodné pro děti od 4 let. Rozvoj posřehu a pohotovosti.
Říkanka: Červená Karkulka
Na palouku v bodláčí sedí vlk a kouří lulku.
“Honem vyskoč, chlupáči, dej si pozor na Karkulku”.
Ona chodí do juda, každé ráno vzpírá činku,
čeká Tě jen ostuda, vypráší ti kožich, synku.
Karkulko, kde jsi!
Děti utvoří kruh. Dvě děti, Karkulka a vlk stojí se zavázanýma očima uprostřed kruhu.Vlk se ptá Karkulky: ” Karkulko, kde jsi”? Karkulka s jenom potichoučku ozve: “Tady”. Vlk se pak snaží karkulku najít. Když ji najde role se vymění. DH: Vhodné pro děti od 5 let. Rozvoj smyslováho vnímání a kooperace.
Chacha chacha chichu chichu, copak je ti, Honzo, k smíchu?
Jakpak bych se nechechtal, když mě táta polechtal.
Polechtal mě na zádech, smíchem sotva chytám dech.
