Myslivec
Kdo je hajný – myslivec?
To je dobře známá věc.
Ochraňuje zvířátka a les,
na pytláky pouští děs!
Kdo je hajný – myslivec?
To je dobře známá věc.
Ochraňuje zvířátka a les,
na pytláky pouští děs!
Na čtvrtku si klovatinou namalujeme část obrázku, kterou chceme mít na konci bílou. Poté vezmeme houbičku a celou čtvrtku přetřeme světlým odstínem olejové barvy (žlutá, růžová). Pak opět začneme klovatinou přetírat ty části obrázku, které chceme mít žluté. Po zaschnutí klovatiny opět houbičkou přetřeme obrázek tmavším odstínem olejové barvy (oranžová, světle červená). Opět část obrázku, kterou chceme mít oranžovou přetřeme klovatinou. Tímto postupem pokračujeme až po nejtmavší odstín barvy dle našeho uvážení. Na závěz můžeme celý obrázek přetřít opět klovatinou a po zaschnutí dozdobit vyrýváním jehlou. časově náročná technika, kterou by bylo ovšem škoda vynechávat, protože je moc pěkná. Vhodné pro děti od 6 let.
Michael Novotný, učitel
Běží myška k Táboru,
nese pytel zázvoru.
A ty malá zůstaň doma,
a ty velká běž
na táborskou věž!
Družstva stojí v zástupu a předávají si míč různými způsoby (nad hlavou, mezi nohama, bokem, kutálet mezi nohama, apod). Když dorazí míč k poslednímu z družstva, přeběhne dopředu a podává míč zase dozadu zvoleným způsobem. Tak družstva postupují dokud nedojdou k vyznačenému místu.
Michael Novotný, učitel
Technika omývaná klovatina. Na bílou čtvrtku si nakreslíme klovatinou libovolný motiv obrázku. Poté, co klovatina zaschne vezmeme barevné křídy a obrázek plošně vybarvíme podle své fantazie. Pak vezmeme obrázek a omyjeme ho pod tekoucí vlažnou vodou. To, co jsme nakreslili klovatinou pak po omytí zůstane bílé a zbytek obrázku bude barevný. Jednoduché a …
Kočka na okapu mlsně mhouří víčka,
vidí na obloze talíř plný mlíčka.
Ráda by si lízla, natahuje tlapu.
Mlsně mhouří víčka – kočka na okapu.
Časopis Sluníčko v aktuálním vydání 2/2010 nabízí:
Malé ukázky masek, které najde v časopise (oboustranné a originální velikost):
Zvířátka (Eva Horáková) První čtení, to nic není.
Kniha pohádek pro první čtení. Pohádky jsou napsané tak, aby je mohly číst děti, které se teprve naučily písmena a chtějí si procvičovat čtení na jednoduchých příbězích. Texty zároveň odpovídají požadavkům výuky tzv. genetické metody čtení (děti čtou a píší pouze velká tiskací písmena, neslabikují, ale pouze hláskují). Pohádky jsou proto psány velkými tiskacími písmeny a jsou řazeny od jednoslabičných až po čtyřslabičné, pro děti nejnáročnější. Příběhy jsou přiměřeně krátké, aby je děti stihly během vyučovací hodiny nebo za domácí úkol přečíst …
Paci, paci, pacičky,
máme ruce, ručičky.
Ruce, aby tleskaly,
nohy, aby dupaly,
dupy, dupy, dup.