Vločky, vločky
Vločky, vločky, bílé peří, blázen každý, kdo vám věří!
Bílé vločky, hvězdné nebe, sotva spadnou, už nás zebe.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka!
Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte!
Vločky, vločky, bílé peří, blázen každý, kdo vám věří!
Bílé vločky, hvězdné nebe, sotva spadnou, už nás zebe.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka!
Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte!
Každý den má svoje jméno,
to je třeba věděti.
Kubo, Kláro , Magdaleno,
říkejte si z paměti:
Pondělí je po neděli,
potom přijde úterý.
Kdybyste to zapomněli,
zeptejte se u Věry! …
Jedna malá, šedá myška,
přála si být Trysko – myška.
Jenže byla od mala,
celkem hodně pomalá.
…
Dneska líní nebudeme,
balónek si nafoukneme,
nádech nosem, výdech ústy,
balón přidržují prsty.
…
Na dveře již jaro ťuká,
sníh odtává, led už puká,
mokrý sníh pod sebou skrývá
jara květ, jenž prvním bývá.
…
Auta jezdí po silnici,
(běh po třídě)
vlak musí mít kolejnici,
(chůze po třídě + ruce jako vlak – kruhy podél těla)
…
Letí vločka z nebe, (běh po špičkách)
nos ji hrozně zebe, (běh + držíme si nos)
vše se změní rázem, (zastavit, hlava „ANO“)
až dopadne na zem. (rychle do dřepu)
…
Posvícení, posvícení!
Puňťa chňapl po pečeni,
utíká s ní – to to voní!
Už ho nikdo nedohoní.
Pod jabloní ve stínu
udělá si hostinu.