O malém zvědavém slůněti

V jedné velikánské Zoologické zahradě žije malé, zvědavé slůně. Bydlí tam se svou sloní mámou a je tuze neposedné. Jednou se naše slůně rozhodlo, že musí prozkoumat celý výběh a zjistit, kdo bydlí na druhé straně plotu. Když se máma slonice nekoukala, honem utíkalo k okraji výběhu. Tam, na druhé straně, pyšně vykračoval páv.

„Pane páve! Pane páve!“ Volalo slůně přes plot. Páv, se na ně pyšně podíval a pravil.
„Kdepak máš maminku, slůně? Nemělo bys chodit takhle daleko samo.“

Roboti

Rodney Copperbottom, žije v malém městě a má obrovský talent na vynalézání věcí. Životní podmínky ospalého maloměsta mu ale svazují ruce. Společně s otcem (to je myčka nádobí – stačí mu otevřít hrudník a nacpat dovnitř špinavé talíře) pracuje v místní restauraci a neustále sní o velkém dobrodružství.

Fouká, fouká

Fouká venku, fouká, Haf se z boudy kouká.
Fanda volá na Hafa, ať vstane a zahafá.
Hafá Haf, že nevstane, až to foukat přestane.

Na horký brambor

Popis: Děti stojí v kroužku. Jedno dítě, nebo učitelka, má v ruce míč. Na povel začíná hra a pomyslný „knedlík je uvařený a horký“. Děti přebíhají libovolně skrz kruh. Vyberou kamaráda, který převezme „knedlík“ a uvolní své místo, pro nesoucího. Sám pak běží s „knedlíkem“ a vyhání z místa dalšího. Pokud děti …

Prsty se hádaly

Prsty se hádalyJednou se prsty hádaly,
jakou práci dělaly:
palec ten j silný,
ukazováček pilný,
prostředníček nejdelší,
prsteníček nejhezčí
a malíček nejmenší.

Jahoda

JahodaU zrcadla z lesní rosy
chlubila se jahoda:
„Tvářičky mám k nakousnutí,
kdopak se mi podobá?”
Pozvala hned na slovíčko
od studánky nezbedu –
kosí kluk slup parádnici
s chutí zrovna k obědu!

Tráva

Tráva je moc unavená
od dlouhého stání,
chtěla by si odpočinout
v něžném kolébání.

Že jsem ráda na světě,
pohoupej mě, milý větře,
aspoň malinko-
-moc mě z toho stání
bolí kolínko.

Přejít nahoru